"Když přišel k nám domů, choval se ke mně, jako bych byl já prezident. Ne on,“ vzpomíná v rozhovoru pro server iDnes.cz Vladimír Pechan na svého dlouholetého přítele, který k nim prý ještě před revolucí často chodil pro vajíčka.

"A pak jednou přijel s kolonou vozů a řekl: Pane sousede, dnes nejdu pro vajíčka, dnes vás přišel navštívit prezident," směje se Pechan a dodává: "Pak už měl jiné starosti. Nechtěli mu tady postavit hrad, tak musel být v Praze."

„My jsme u Václava byli někdy v srpnu, když u nich na chalupě hrál Andrej Krob divadlo. To už jsme ale viděli, že je to s ním špatné,“ vzpomíná Hana Pechanová, která s nostalgií vzpomíná na Václavův nepřekonatelný guláš, který svým sousedům výměnou za domácí buchty nosil.

"On uměl uvařit perfektní guláš. A vždycky mi ho přinesl celý kastrol. Já sice moc na maso nejsem, ale vždycky, když jedu někam na slavnosti, tak si tam dám guláš. A porovnávám ho s tím, co vařil Václav. A musím říci, že na guláše byl skutečně mistr. Měl velikou vitrínu a v ní spoustu koření. A do guláše dával různé druhy masa," říká nadšeně Pechan.

O Hrádečku Vladimír Pechan říká, že Havlovi přirostl k srdci. „Osud mu dopřál zemřít tam, kde se cítil nejlépe,“ uzavřel smutně.