„Mám takových spisů spoustu: Úspěšní rodiče, kteří se věnovali podnikání, případně politice, případně obojímu. V práci od rána do rána... A taky mají děti... Děti, kterým dávají úplně všechno... A všechno funguje až do doby, kdy to zcela tragicky fungovat přestane,“ poznamenala Samková s tím, že příběh Andreje Babiše a jeho syna je klasickou osobní tragédií. 

„Peníze a úspěch v podnikání jsou vykoupeny – časem. Časem, který rodiče nemohou trávit se svými dětmi. Dětmi, které jsou obklopeny naprostým luxusem. Děti mohou dostat vše, na co si vzpomenou, ba i to, na co si nevzpomenou. Poměrně pravidelně, na co si vzpomenou, jsou drogy... Protože to je fakt cool – a všechno ostatní už mají...“ míní.

„Rozhovor s ruským opatrovníkem A. B. mladšího přesně popisuje zoufalství rodiče, jehož dítě propadlo drogám – a dotyčný rodič se snaží udělat naprosto cokoliv, aby to dítě zachránil. Zamezí mu přístup k drogám, najde někoho, kdo s dítkem bude 24 hodin, a bude na něj dohlížet, aby se k němu žádný dealer nedostal. Protože se děťátko nudí, je naprosto nutné je z terapeutických důvodů zaměstnat. Šup se synáčkem do Agrofertu, byť na zcela podřadné místo, které v podstatě není schopen ani vykonávat sám. V tatínkově miliardářské firmě dělá poslíčka, aby nějak utloukl čas. Nemám při ruce časovou osu (doufám, že nějaký investigativní novinář ji iniciativně a necinkle vyhotoví), ale je možné, že Čapí hnízdo bylo OPRAVDU dětí A.B. st. Bylo hračkou, kterou se měly děti – nebo alespoň syn – za nenápadného ekonomického dohledu tatínkova holdingu bavit, aby měl v životě i jinou náplň života než drogy. Ukáže se, že ale hračka nefunguje. Dítko nějaké ovečky na farmě zvířat nezajímají, lajna je lepší...“ popisuje konstrukci Samková.