V Týdnu v médiích se Petr Žantovský jako první vrací k tématu, které v uplynulých dnech rezonovalo domácí i zahraniční mediální scénou. Několik mezinárodních organizací působících v oblasti svobody tisku totiž veřejně upozornilo na možné ohrožení nezávislosti českých veřejnoprávních médií. Otevřený dopis adresovaný české vládě, konkrétně premiérovi Andreji Babišovi a ministrovi kultury Otu Klempířovi, varuje před úvahami o nahrazení koncesionářských poplatků přímým financováním ze státního rozpočtu a také před záměrem podřídit Českou televizi a Český rozhlas kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Podle signatářů by tyto kroky mohly oslabit institucionální i redakční nezávislost veřejnoprávních médií.
Za dopisem stojí mezinárodní i domácí novinářské organizace včetně Evropského centra pro svobodu tisku a médií, Mezinárodního tiskového institutu a českého Syndikátu novinářů. Podle mediálního analytika nejde o neutrální varování, ale o účelově formulovaný tlak na českou politickou reprezentaci. „Je to vysloveně lobbistický nátlakový materiál, který tu operuje v podstatě vymyšlenými předpoklady, že když se převede financování z koncesionářských poplatků na státní rozpočet, tak to automaticky znamená otevřené dveře politické ingerenci do obsahové náplně České televize a Českého rozhlasu,“ říká Petr Žantovský k postupu mezinárodních a domácích mediálních organizací.
Autoři dopisu však zcela pomíjejí evropský kontext financování veřejnoprávních médií a skutečnost, že koncesionářské poplatky už ve většině zemí Evropské unie neexistují. „Mezi státy, které koncesionářské poplatky dosud mají, patří například Česká republika, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Německo, Polsko, Rakousko, Řecko a Slovinsko, přičemž třeba v Itálii nebo v Řecku je tento poplatek výrazně nižší než u nás,“ připomíná Petr Žantovský k systému koncesionářských poplatků v rámci Evropy.
Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl?Anketa
Stejně tak se mediální analytik vymezuje i vůči tvrzení, že by podřízení České televize a Českého rozhlasu kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu mohlo vést k ovlivňování jejich vysílání. Takovou interpretaci označuje za zcela pomýlenou: „Tvrzení, že kontrola prostřednictvím NKÚ je způsobem, jak ovlivňovat obsah vysílání nebo život veřejnoprávních médií, je naprostý nesmysl,“ říká Petr Žantovský k roli Nejvyššího kontrolního úřadu. Připomíná, že NKÚ nevstupuje do obsahové stránky fungování institucí, ale zabývá se výhradně kontrolou hospodaření v zákonných mezích. Podle něj jde o standardní finanční audit zaměřený na to, zda jsou veřejné prostředky řádně zaúčtovány, vyúčtovány a využívány v souladu se zákonem. Posuzování účelnosti či forenzní kontrola konkrétních výdajů spadá pak do kompetence jiných kontrolních mechanismů, případně soukromých auditorů.
V závěru své kritiky otevřeného dopisu tvrdí, že samotný odpor části mezinárodních organizací vůči kontrole a změnám financování veřejnoprávních médií podle něj vyvolává další otázky. Pokud se autoři výzvy obávají i standardní finanční kontroly, může to podle něj signalizovat, že v České televizi nebo Českém rozhlase existují praktiky, které by nemusely obstát ani při běžném auditu. Připomíná přitom, že evropská praxe nabízí celou řadu jiných modelů financování veřejnoprávních médií – od rozpočtového systému přes kombinované modely až po financování z komerční činnosti – a trvání výhradně na koncesionářských poplatcích proto považuje za podezřelé.
Podle Petra Žantovského nejde o obranu principů, ale o obranu konkrétních zájmů. „To všechno signalizuje, že tito lobbisté se bojí o svá koryta a o koryta svých blízkých v těch příslušných veřejnoprávních médiích. To ovšem o těch médiích a o těch lidech nevypovídá nic pěkného. Ve chvíli, kdy nám někdo ze zahraničí začne radit, jak máme spravovat své vlastní veřejné instituce, bychom měli zbystřit automaticky – a tohle je přesně ten případ,“ uzavírá Petr Žantovský.
Polské veto proti digitální cenzuře
K dalšímu tématu, které v posledních dnech zaměstnalo evropský mediální prostor, se Petr Žantovský vrací v souvislosti s vývojem v Polsku, jenž jej tentokrát příjemně překvapil. Pozornost upoutal krok polského prezidenta Karola Nawrockého, který vetoval zákon o digitálních službách (DSA), jímž se do polského právního řádu implementuje unijní legislativa. Své veto zdůvodnil obavami z faktické cenzury a z možného omezení svobody projevu. Podle Nawrockého přijatá legislativa svým pojetím připomíná Orwellovo „Ministerstvo pravdy“, protože by umožňovala kontrolu jazyka, informací a v důsledku i myšlení občanů. Zvlášť problematické podle něj je, že cenzurní zásahy jsou obhajovány ochranou dětí, což prezident označil za zneužití legitimního argumentu k prosazení neobhajitelných omezení.
Petr Žantovský se v této souvislosti zastává přirovnání k „Ministerstvu pravdy“, které podle něj velmi přesně vystihuje skutečnou podstatu DSA. Rovněž upozorňuje, že zásadním problémem není samotná snaha o regulaci digitálního prostoru, ale fakt, že kontrola online obsahu se má přesouvat z nezávislých soudů na vládní úředníky. „Ve chvíli, kdy ta moc ovládá jazyk, informace a myšlení, rozhoduje zároveň o tom, co je pravda a co je dezinformace, kdo může mluvit a kdo ne. Svoboda pak krok za krokem mizí pod zdánlivě vznešenými hesly o bezpečnosti nebo ochraně nejzranitelnějších,“ dodává Petr Žantovský k argumentům o takzvaném Ministerstvu pravdy.
Zároveň upozorňuje, že debata o DSA se podle něj nevyhnutelně vrátí i na českou politickou scénu a že by na ni měla být připravena nejen veřejnost, ale i politická reprezentace. Připomíná, že pokus o prosazení této legislativy už v Česku proběhl, avšak nebyl dokončen kvůli konci volebního období Poslanecké sněmovny. Podle něj tehdejší vláda přesto ještě na sklonku mandátu usilovala o to, aby byla DSA do českého právního řádu prosazena zrychleným způsobem, bez širší veřejné debaty. Žantovský zároveň varuje, že při novém projednávání lze očekávat opakování známých argumentů o nutnosti harmonizace českého práva s legislativou Evropské unie a o tom, že Česká republika nesmí zůstat „pozadu“. „To všechno patrně znovu zazní, možná i v mnohem brutálnější podobě. Jen abychom na to byli připraveni a abychom si ve chvíli, kdy se nad tím bude zamýšlet náš pan prezident generál Petr Pavel, připomněli příklad politika, který vzal rozum do hrsti,“ uzavírá Petr Žantovský s odkazem na postup polské hlavy státu, která se nebála podobné tlaky odmítnout.
Dänikenův přínos: Právo klást otázky
V závěru se Petr Žantovský dotýká i události zcela jiného druhu, než jsou legislativní spory a politická rozhodnutí. Ve věku 90 let zemřel švýcarský novinář a spisovatel Erich Anton Paul von Däniken, autor, jehož dílo zásadně ovlivnilo způsob, jakým část veřejnosti přemýšlela o původu civilizace a možných návštěvách z jiných světů.
Žantovský připomíná, že Däniken se ve svém díle dlouhodobě hlásil k přesvědčení, že Zemi v dávné minulosti navštívily mimozemské civilizace, které podle něj mohly ovlivnit vývoj lidstva – ať už technologicky, kulturně, nebo dokonce zásahy do lidského genomu. V tomto ohledu jej označuje za výrazného optimistu, pokud jde o možnost mimozemských zásahů do vývoje civilizace. Právě nedostatek nezpochybnitelných důkazů vedl k tomu, že byl Däniken v odborných kruzích často vnímán konfliktně a kriticky. Mediální analytik zmiňuje, že v roce 2007 mu Český klub skeptiků Sisyfos udělil ocenění Zlatý bludný balvan za podle nich matení veřejnosti v oblastech historie, archeologie, medicíny, kosmonautiky a dalších oborů.
Dänikenovo dílo podle Petra Žantovského vyvolávalo silné emoce zejména u těch, kteří se považují za nositele jediné správné interpretace reality a odmítají vše, co nelze jednoznačně a okamžitě vysvětlit. „Ti, kdo mají pocit, že vědí všechno, pochopitelně opovrhují čímkoli, co nelze úplně přesně odmávnout a odpálit jako bezcenné a nesmyslné, což bylo přesně Dänikenovo celoživotní dílo. Počínaje už první knihou, která se stala hitem a je známá i u nás, a to je kniha Vzpomínky na budoucnost, podle nichž byl v roce 1970 natočen film, který se dokonce i za komunismu promítal v československých kinech,“ říká Petr Žantovský k odkazu švýcarského spisovatele.
Skutečný přínos tohoto autora podle něj nespočívá v doslovné pravdivosti jednotlivých tezí, ale v něčem podstatně hlubším – ve schopnosti narušit samozřejmosti a vnést do veřejného myšlení pochybnost. „Já bych tady vyzdvihl Dänikenův obrovský přínos v tom, že vnesl jistou pochybnost do myšlení lidí. Pochybnost o tom, zda naše dosažené pravdy jsou hotové, definitivní a jestli nepropadáme někdy vlastním bludům,“ považuje Petr Žantovský schopnost klást nepohodlné otázky za nejcennější část jeho odkazu.
V závěru pak obrací pozornost k současným médiím, která se na Dänikenovo dílo často dívají černobíle a skrz prsty. Podle něj je to zjednodušující pohled. „Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti jeho tezím argumentovat, ale nemůžeme přehlédnout, že jeho dílo otevřelo mnoho otázek. A možná bychom se místo odmítání měli spíš pokusit hledat odpovědi,“ uzavírá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Líbil se vám článek?
Kocum
