„Věděli jste, že každých 60 vteřin někdo umře na malárii? Mohli byste to vědět, pokud jste viděli poslední plakát Christian Aid, na kterém je africká dívka ve strachu se dívající do fotoaparátu, či mladý chlapec, jenž leží na něčem, co je zřejmě smrtelná postel,“ píše Fraser a upozorňuje na rétoriku charitativních organizací, které apelují na naše city, zatímco vyzdvihují naše vlastní pohodlí.

„Co vám však tyto reklamy neřeknou, je pozoruhodný rozsah této pomoci – a co je důležitější, způsob, jakým Afričané pomáhají sami sobě,“ tvrdí Fraser. Podle statistik je totiž malárie na ústupu více než kdy dříve. Nedávno OSN oznámila, že od začátku tisíciletí klesl počet úmrtí na malárii o více než polovinu. „Je to největší příběh úspěchu moderní doby, přesto však nikdo nemá potřebu jej říct.“

Jako příklad uvádí Eritreu, která v roce 1999 začala svůj boj proti malárii formou distribuce sítí proti komárům, lepších diagnóz a zdravotní péče, samozřejmě za pomoci zahraničních dárců. Hlavním důvodem, jenž vedl ke zlepšení, ale byla organizace a síla vůle. „O trochu více než deset let později výskyt malárie klesl v Eritrei o 90 %.“

A situace se zlepšuje i v okolních zemích a v Africe obecně. Sítě proti komárům jsou k dispozici více než 50 % obyvatelům subsaharské Afriky, na rozdíl od 2% dostupnosti na začátku tisíciletí. Pomalu však mizí i chudoba a nedostatek potravin. „Šokující pravda o Kongu zní, že za posledních deset let klesl počet obyvatel stižených extrémní chudobou téměř na polovinu,“ tvrdí Fraser a dodává, že k tomu došlo napříč celým světem.