Úvodem Kocáb uvedl, jaké měl pocity, když podal ruku poslednímu generálovi sovětské armády. „Lišily se od pocitů po maturitě, kdy jsem měl pocit prázdnoty. S tím se mladí lidé často setkávají. Tehdy před 25 lety jsem byl ale šťastný. Ne z důvodu osobního uspokojení, i když to tam taky sehrávalo určitou roli, ale že to proběhlo nakonec tak zdárně a přesně podle harmonogramu,“ uvedl skladatel a bývalý ministr. Podle svých slov totiž pochyboval, že se to povede. 

„Čekal jsem, že se každou chvíli objeví nějaká nečekaná okolnost, tak jak to zažíváme v současné politice. Třeba Nagyová byla tři roky kriminálnicí, aby se později ukázalo, že je nevinná. Ištvan se Šlachtou byli velcí bojovníci, aby se ukázalo, že to bylo jenom prázdné bouchnutí do stolu,“ dodal Kocáb.

Již tehdy se však prý obával toho, že se ruská propaganda vrátí a že zase začneme mířit na východ. „V průběhu odsunu jsem konstatoval, že se uzavírá temná minulost našich dějin, že děláme tlustou čáru a před námi leží rozvoj přátelských vztahů na bázi svrchovanosti a svébytnosti každé země. Tak to mělo být, stále ještě v to doufáme, ale jaksi se to ‚dočasně‘ odkládá,“ poznamenal. Podle něj jsme mohli být těmi, kteří se zasadí o rozvoj nových vztahů evropských států s již demokratickým Ruskem. Jenže pak se dostal k moci Vladimir Putin a vše se podle něj zvrtlo. „Znovu se objevily velkoruské imperiální choutky a snaha o obnovení vlivu z dob Sovětského svazu. Pro tato varování jsem se stal v očích některých našich obyvatel rusofobem, kterým jsem ovšem nebyl a nejsem ani teď,“ dodal.