Jan Hnízdil v rozhovoru pro Zákony bohatství hovoří o tom, kdo podle něj v současné společnosti obsazuje mocenské pozice ve státní správě, politice i korporacích a jaké osobnostní rysy tito lidé často vykazují. „Myslím si, že to je v podstatě problém naší současné společnosti, že ty mocenské pozice na úrovni vlád a korporací ovládli, píšu o tom v knize o psychopatech, ovládli psychopati, kteří jsou agresivní, arogantní, bezcitní, ale současně vzdělaní, jazykově vybavení a dokonale oblečení,“ říká Hnízdil

„Mocenské pozice obsadili nelidé“

Takové chování podle něj souvisí s biologickými a neurologickými faktory. „Ale oni nemají, a to je skutečně dokázáno, funkční mozková centra, která jsou zodpovědná za soucit. A podle toho se chovají,“ popisuje s tím, že lidé v nejvyšších mocenských pozicích podle něj často nevykazují základní lidské vlastnosti, které jsou pro zdravé fungování společnosti klíčové. „Oni nemají ty klíčové vlastnosti, které dělají člověka člověkem. Podle některých odborníků je to i nový živočišný druh. Že to v podstatě nejsou lidé, ale nelidé. Chovají se nelidsky,“ říká lékař. 

Podle něj je zásadním problémem skutečnost, že právě tito lidé obsazují rozhodující pozice, které mají přímý dopad na každodenní život i zdraví běžných občanů. Nejlepší komunikace s agresivním psychopatem je podle jeho slov žádná komunikace. „Protože to, co si dovolí psychopat, si citlivý, slušný člověk, který má svědomí, nedovolí. Jemu v tom brání právě ta lidskost,“ vysvětluje, že klasický boj nevede k vítězství. „Psychopata může ovládnout buď ještě větší psychopat, anebo větší skupina slušných lidí. Ale jakmile chce člověk bojovat s psychopatem sám, tak je ztracený. Takový boj je sebezničující,“ říká Hnízdil.

„Ve vysokých politických a manažerských funkcích je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů než ve federálních věznicích Spojených států,“ uvádí Hnízdil s odkazem na citaci z knihy Hadi v oblecích aneb Psychopati na pracovišti: Jak je rozpoznat a jak se jim bránit.

Podle něj je však o to těžší se jim vyhnout, pokud obsadí vrcholné mocenské pozice, ať už jde o prezidenta, premiéra či jiné klíčové role. Jako jednu z mála funkčních strategií popisuje techniku tzv. pozitivního podmiňování. „Psychopat žije z vaší energie, vysává ji,“ vysvětluje. Řešením proto podle něj není boj, ale vědomé nekrmení agrese pozorností a naopak cílené posilování pozitivního chování. „Nedáváš energii jeho negaci a agresi, ale i malou pozitivní věc, když se náhodou objeví, vědomě posílíš,“ shrnuje.

Covid jako zkouška poslušnosti a nácvik na válku

Obrana proti zmíněným psychopatům by měla být také založená na jasném odmítnutí. Protože psychopatické osobnosti neustále testují, kam až mohou zajít a co si lidé nechají líbit – ať už na úrovni vládní moci, krizí nebo válek. „Psychopat zkouší, co si může dovolit. Co si všichni lidé nechají líbit,“ tvrdí lékař.

Jako příklad uvádí období pandemie covidu, které podle něj sloužilo jako test reakcí společnosti. „Covid byl takový průzkum, nácvik na válku,“ říká. „Nechají si nasadit lidé masky, nechají se značkovat, nechají se zavřít, nechají se rozeštvat, zavřít školy, přestat chodit do práce?“ dodává Hnízdil, že šlo o zjišťování hranic. „Psychopati jen zkoušeli, kam až můžou zajít. A když si to lidé nechají líbit, řeknou si: tak jdeme dál,“ dodává.

„Jediná šance je nebojovat, ale povědět jasné ne,“ říká s tím, že pokud by se v době pandemie našlo více lidí, kteří by se bez hysterie postavili proti opatřením, vývoj by byl jiný. „Myslím, že kdyby se našlo víc lidí, kteří by v klidu, v rozvaze pověděli ne, tak žádné šílenství covidu by nemohli realizovat,“ je přesvědčen Hnízdil. Stejný princip podle něj platí i v souvislosti s válkou na Ukrajině. „Je to úplně stejné. Nenechat se vtáhnout, nenechat se manipulovat strachem a nenechat se zatáhnout do nenávisti,“ upozorňuje.

Volby jsou jen loutkové divadlo

Lékař Jan Hnízdil okomentoval i výsledky parlamentních voleb, v nichž zvítězilo hnutí ANO. K aktuálnímu politickému vývoji se však staví zcela nezainteresovaně. „Vůbec se tím nezabývám. Ani se nevzpomínám, kdy jsem byl naposledy u voleb. Pro mě je to loutkové divadlo a snaha vytvořit iluzi, že žijeme v právním státě, že tu vládne demokracie a že občan rozhoduje o něčem u voleb. To je úplný nesmysl. To je skutečně iluze a mýtus,“ zdůrazňuje. 

Na téma volební rétoriky a opakujících se výzev politiků pak navazuje kritikou toho, jak jsou podle něj volby veřejnosti dlouhodobě prezentovány. „Vždy slyšíme - tak teď jde o všechno. O budoucnost. Teď musíte jít volit. Teď jde o vaše děti. Teď je to rozhodující. Za čtyři roky to uslyšíme zase. Zase půjde o všechno. Protože tady jde o všechno těm politikům. Protože naprostá většina z nich se mimo tu politiku vůbec neuživí. Za nimi není nic,“ říká.

Zároveň popisuje, podle čeho by se lidé měli rozhodovat, pokud by vůbec někoho volit chtěli. „Pokud bych někoho měl volit, tak se nezajímám o to, co slibuje, že udělá pro občany, ale co pro občany už udělal. Jak byl občansky aktivní, jak se uplatnil v profesi,“ dodává.

Jedna konkrétní informace, která se objevila v souvislosti s výsledky hlasování, jej přece jen pobavila, a sice že svůj mandát znovu obhájil Marek Benda (ODS). „Mandát obhájil Marek Benda. Pětatřicet let dělá poslance. On skončil školu, pak se účastnil sametové revoluce, a pak si sedl do poslanecké lavice a sedí tam pětatřicet let,“ pozastavuje se lékař a klade si otázku, jaký společenský přínos takto dlouhé politické působení skutečně má. „Obdivuju tu jeho výdrž sedět,“ říká s ironií. „Co ten člověk, když se ohlédne za těch pětatřicet let, jak byl vlastně společensky prospěšný, to je otázka...“ poznamenává.

Byť se v politice najdou podle lékaře slušní lidé, systém je však podle něj nastaven tak, že právě tito lidé nemají šanci uspět ve velkém. Jako příklad uvedl bývalého předsedu hnutí Stačilo! Daniela Sterzika. „Imponoval mi předseda Sterzik. Opravdu tedy klobouk dolů. On má ale handicap. Do Poslanecké sněmovny se nedostal, protože on je slušný. Nelže, nekrade, nepodvádí. Nemá předpoklady se dostat do politiky, protože tyto vlastnosti jsou vlastně dispozicí pro vstup do politiky,“ vysvětluje, proč se podle něj takový typ člověka do vrcholné politiky nedostane. Nakonec ale dodává, že takový výsledek je ve skutečnosti paradoxně pozitivní. „Ze začátku mi bylo líto, že se tam nedostal, ale nakonec si myslím, že by ho tam bylo škoda,“ dodává, že je dobře, že nevstoupil do takové žumpy.

V rozhovoru se vymezuje vůči současnému pojetí politiky, demokracie i roli médií, která podle něj zásadně formují veřejné mínění. „Pro mě je politika uzavřená žumpa, loutkové divadlo, figurky, za nitky tam tahaj korporace, dostanou noty a jedou podle těch not. A že je to demokracie? Nesmysl. Demokracie v mé představě je vláda občany volených zástupců ve prospěch občanů. To je demokracie.“

A jedním dechem dodává, že dnešní realita je jiná: „Ale dnes jde o vládu psychopatů, dosazených nadnárodními korporacemi ku prospěchu těch korporací na úkor občanů. Občan je tam použit jako zástěrka. Nejlepší zástěrka a maskování totality je pojmenovat ji liberální demokracie.“

Výrazně kritizuje také fungování médií a jejich vliv na voliče. „Média nejdřív vymyjí lidem mozky, nasadí jim tam, koho mají volit. Udělají z bývalého komunistického rozvědčíka národního hrdinu,“ říká na adresu Petra Pavla. „Média prostě dostala pokyn, že je potřeba, aby v čele státu byl válečník, protože jede válečná propaganda. Přesvědčili lidi, že on si to odpracoval a je to člověk, kterého mají volit. A to je celá liberální demokracie,“ dodává.

„A naopak z člověka, který se teď nehodí, třeba někomu překáží nebo zvedal ruku víc, než se sluší, tak z něj média udělají totální zrůdu. Je to hra médií,“ naráží na případ europoslance Filipa Turka, který podle něj čelil mediálnímu lynči poté, co byla oznámena jeho kandidatura na ministra zahraničí.

„Skutečně jsem přesvědčen, že za liberální demokracií se skrývá velmi sofistikovaná totalita. Tady se říká, že máme svobodu slova. Během covidu byla cenzura, my jsme byli vymazáni. Okamžitě zrušené blogy. Jakmile člověk nezastává a nesdílí ten jediný správný názor, který dodají média, ať už je to covid nebo válka na Ukrajině, tak zmizí,“ uvádí Jan Hnízdil.

Psali jsme:

„Příprava útočné války.“ U rakety Drábové se začíná skloňovat paragraf

Hnízdil: Plán na ovládnutí lidstva nekončí. Likvidace pokračuje

„Globální hypnóza.“ Lékař Hnízdil se vrátil ke covidu. A tuší, co přichází nyní

Hnízdil: Odmítám zášť k Nohavicovi a radovat se nad mrtvým Rusem. USA jsou světová bezmoc