Gulyáš se nejprve pozastavil u své úspěšné herecké kariéry, která se podle něj v posledních letech zásadně proměnila kvůli jeho politickým postojům. „Teď jsem něco točil na jaře, vypadalo to, že bude vše dobré, ale ohlásil jsem kandidaturu za Stačilo!. V podstatě je to přesmyk na jinou kolej, nejen pro mě, ale především pro kolegiální scénu, která má povětšinou jiný politický názor, s tím se musí počítat. To si zažili i mnozí američtí herci, kteří svou pozici, pokud nebyli zaplaceni a dělali to opravdu, řekněme, z přesvědčení, tak tu svou pozici ohrozili úplně stejně,“ uvedl herec.
Kandidatura za hnutí Stačilo! je jako červený hadr
Herec popsal, že má pocit, že jeho kariéra je zastavena. „Já v tuto chvíli jsem v situaci, když jsem zastavený, bylo mi to i řečeno. V podstatě mi to někdo vzkázal po nějaké režisérce. Já jsem to už zažil před třemi a půl lety,“ poznamenal. Vzpomněl konkrétně situaci na Ukrajině. „Když jsem v den, kdy Rusko vstoupilo na území Ukrajiny, tak jsem při svém přenosu na Primě řekl, že se směju těm sankcím a že nemám nic proti Rusku a Rusům, protože jsem na tom vyrostl a pro mě je to jeden z velmi důležitých kulturních základů,“ pokračoval. A že stejně tak je pro něj důležitá i stará americká dramatika, filmy a podobně.
„Já to nerozlišuji. Stejně jako u osvobození – Američané osvobodili 10 procent tohoto území, ale také jich tu nějaká část padla, ale samozřejmě ten Sovětský svaz měl daleko větší ztráty. Nerozlišuju, jestli je ten nebo ten hrdina. V kultuře už vůbec ne. Jestli je to ruská kultura, německá kultura. A to začínám mít vůči současnému Německu čím dál větší výhrady. Ale nemůžu zavrhnout německé spisovatele, filozofy, skladatele. Stejně jako nemůžu zavrhnout úplně stejně ruské představitele kultury nebo ty americké, protože tam jsou veliká jména. A dali světu také spoustu velkých zajímavých věcí,“ podotkl Gulyáš.
Je proti míchání politiky do oblasti umění i sportu. „Do sportu a do kultury by tyto politické švindly a justamenty neměly zasahovat. To, že prostě Rusko nehraje hokej na mistrovství světa, jsou to zbytečnosti, které chápu, ale jako každý rozumný člověk si o nich myslím své a také to samozřejmě řádně říkám. Proto je to s mou prací takové, jako to je,“ doplnil.
Vrátil i ke své politické angažovanosti a vysvětlil, jak ji vnímá okolí. „Kandiduji za hnutí Stačilo!. A to víte, to je červený hadr. To je červený hadr pro lidi, kteří nemají a nechtějí mít představu o tom, jaká je realita, jaká realita nás obklopuje,“ zmínil herec.
Promluvil o tom, proč se rozhodl kandidovat v politice právě za hnutí Stačilo!: „Ten hlavní motor byl celkem jednoduchý. Věděl jsem, že chci jít do politiky. Ne proto, že bych se dral k nějakému korytu, jak to vždycky vidí úplně ty nejhloupější pohledy a názory, ale vím, že prostě takhle vystupuji a vyjadřuji se už minimálně dvanáct, patnáct let. Protože člověk vidí, co se děje.“
Vymezil se vůči současnému pojetí kapitalismu a popsal, proč je mu bližší levicové směřování. „Já jsem o tom rozvažoval, jsem konzervativní člověk. Na jistém druhu kapitalismu nevidím nic špatného, ale ten kapitalismus nám tu zduřel, stal se rakovinovou hmotou, to už není kapitalismus, který bych já chtěl a přál si. Vrátil jsem se k tomu, v čem je umělec většinou posazený, a to je v levicovém směru,“ dodal Gulyáš.
Konečná jako velká naděje autentické levice
Neopomněl zmínit ani předsedkyni KSČM a předsedu hnutí Stačilo!, s nimiž spojil svou kandidaturu. „Já jsem Kateřinu Konečnou sledoval poměrně dlouho a považuju ji za velice talentovanou političku, za poměrně velkou naději levice, autentické levice. A Dan Sterzik, který je předsedou hnutí Stačilo!, to je kluk, který vyrostl velice rychle a myslím si, že jim to spolu sedí. Cítím tam velký potenciál, nehledě na to, že ten program mi sedí, až na pár drobností,“ řekl Gulyáš.
Dodává, že pokud by byl zvolen do Poslanecké sněmovny, chtěl by se věnovat oblasti, v níž má největší zkušenost. „Pokud by se stalo, že bych se do Sněmovny dostal, tak tam samozřejmě půjdu za kulturu, protože té rozumím. Dělám ji 45 let,“ zdůraznil.
Kultura nesmí skončit v Matrixu
V tom kontextu herec upozornil, že je potřeba řešit i nové výzvy spojené s nástupem umělé inteligence. „Je potřeba s tím něco dělat, protože je tu ohrožení ze strany umělé inteligence. A pak samozřejmě je tu ještě řada dalších problémů, které s tím souvisí. Takže tím, že chci taky zasáhnout politicky, chci udělat něco pro kulturu i pro ty kolegy, kteří mi třeba dnes něco vyčítají nebo se mnou nesympatizují. Dělám to pro každého z nich,“ zdůraznil.
Zároveň varoval před následky, které by nastaly, pokud by umělci ztratili své místo. „Jestli nám zmizí živé umění a živí umělci, tak to neskutečným způsobem ovlivní kulturu. A kultura je základ toho, v čem žijeme, čím se projevujeme. Je to něco, co má pevné základy, na kterých stojíme. A já se obávám, že pak už by nebylo možno mluvit o kultuře, Může to být součást, ale musí to mít pevný legislativní rámec, hranici, přes kterou to nesmí přejít. Není to otázka regulace, ale otázka nutnosti přežití,“ míní herec.
„A kopu i za lidi. To, že budou sedět doma v nějakém 4D rozměru, nebo v jakém rozměru, zmáčknou tři čudlíky a najednou se v pokoji objeví divadlo a tam to všechno pojede a oni nebudou muset udělat ani krok... To už jsme fakt v Matrixu. A to asi nebude to, co bychom tak nějak chtěli. Může to být zničující a nemusí z toho být návrat k normálu, k přirozenosti. Určitě jsme nebyli stvoření k tomu, abychom spáchali takovou umělo-inteligentní sebevraždu,“ řekl Gulyáš, že jeho politická angažovanost je nejen osobní, ale snaží se zastávat i zájmy širší veřejnosti.
Na otázku, co podle něj dnes nejvíce ohrožuje kulturní a zejména divadelní scénu, odpověděl Gulyáš jednoznačně. „Divadlo je zatím poměrně vitální a funguje, ale to, co ohrožuje kulturu, je taková ta pofidérní přisprostlá kultura. Mluvím o takových těch věcech, co nemají naprosto žádnou hodnotu. Točí se to, jen aby měli lidi práci, nebo aby se investovaly peníze, či aby se do toho zakomponovaly nějaké propagandistické blbosti. Jsou toho tuny, a ty tuny zahlušují tu kvalitu,“ připomněl herec.
Která opoziční tvář zatím dělá nejlepší kampaň?Anketa
„Ty finanční prostředky už začínají být v pozici prachu. To, že lidi, kteří je ovládají, tak s nimi nejednají jako s investicemi. Ty finanční prostředky by se daly užít opravdu k jiným, hodnotnějším věcem, ale není zájem,“ dodal.
Nastínil svou obavu, že za současnými kulturními trendy stojí širší snaha „usadit masu“. „Mám pocit, že nějakou skupinu lidí popadla myšlenka, že nás je moc a že už nás nemůžou uživit, jako by ta planeta byla zaplněna po okraj, což je samozřejmě blbost. Je nás osm miliard, v pohodě se vejdeme na nějaký kousek území. Někoho to ale prostě nutí k myšlence nás eliminovat, usadit nás, abychom neměli pohyb, ať sedíme doma, mačkáme ty čudlíky, a můžeme letět vesmírem, dívat se na divadlo, pak si můžeme objednat virtuální milenku, robotku, to už existuje a bude se to čím dál tím víc vyvíjet,“ varuje.
Dodává, že podobné úvahy mohou působit jako fantazie, ale realita podle něj ukazuje, že sci-fi se často stává skutečností. „Zkrátka, nějaká skupina lidí má zřejmě tendenci usadit masu a buď ji eliminovat, což můžou být různé války a podobné věci, nebo ji prostě znehybnit, což jsou právě tyto záležitosti. Vím, že to vypadá jako sci-fi. Potvrzuji jednu věc – cokoliv ve sci-fi bylo napsáno či natočeno, tak se splnilo do písmene. A to mě děsí,“ poukázal Gulyáš.
„Chci se bít za kulturu, za lidi, kteří ji dělají, a nechci tvrdit, že není přebytečná nabídka. Je moc povolaných, ale málo vyvolených. To je asi problém té doby. Ale přesto se musíme postarat o to, aby tohle nezaniklo. Je to pro toho konzumenta, spotřebitele, pro diváka, pro člověka, kterému to je určeno. Aby se mu dostalo jakési nadstavby,“ dodal.
Většina umělců mlčí, bojí se o práci
Připomněl, že v podobné situaci se ocitli i další kolegové z branže: „U Ivana Vyskočila je to úplně stejný, vždyť byl velká hvězda. A dneska má téměř zakázáno chodit kilometr od televize, když to přeženu. Já jsem byl jedním z nejobsazovanějších hlasových herců. Namluvil jsem stovky, tisíce dokumentů. Já se tomu směju, protože ty základy jsou to, že nejenže ti lidi mají jiné přesvědčení, ale vadí jim, že si prostě troufnu udělat krok, který si drtivá většina z těch lidí udělat netroufne, nebo na to nemá ani chuť. A i přesto tam je jistá – nenazval bych to úplně závist, ale jakási žárlivost –, že se člověk dostane do parlamentu. Jsou to přitom takové malichernosti. Já hereckou duši znám, Ivan by mi to určitě potvrdil, a Jaruška Obermaierová taky,“ zmínil Gulyáš.
„Velká část opravdu těch lidí mlčí, protože nechtějí přijít o práci. Já jsem to říkal už mnohokrát. Mám v sobě gen maďarských předků a neumím ustupovat. Když vidím nespravedlnost, nebo mám pocit, že bych měl nějakým způsobem zasáhnout, když se někomu děje křivda, nebo je někdo někde slabší, byť bych riskoval, že dostanu třeba přes hubu, tak jdu a udělám to,“ dodal Michal Gulyáš.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s Gulyášem, že současný kapitalismus už působí jako rakovina?
autor: Natálie Brožovská
