Dvanáct občanů Iráku, Afghánistánu a Íránu mělo veliké štěstí. Mířili do Británie v uzavřeném nákladní voze, za jehož volantem seděl polský řidič. Vezl do Spojeného království zboží. Zastavil se na odpočívadle na povinnou přestávku na kafe a aby se prospal. Přestávky nařizuje zákon. Z klidu ho však vytrhl zaměstnanec jednoho z britských letišť, který se na odpočívadle také zastavil na kávu. Ten totiž z nákladního vozu slyšel křik – volání o pomoc. Zavolal proto policisty.
Podle policie byli uprchlíci vzati do vazby, pro jejich vlastní bezpečí. Podle všeho měli obrovské štěstí, že se na cestě do Británie neocitli v náklaďáku, který by vezl mražené potraviny. Tak velkou zimu by totiž nemohli delší dobu přežít.
Už tak byli uprchlíci velmi teple oblečení. Když vystoupili z náklaďáku polského řidiče, který anglicky příliš neuměl, vypadali unaveně a rozrušeně. Kdyby je nezachránil náhodný pozorovatel, byly by nuceni v tom nákladním voze ještě mnoho hodin, než by se polský řidič prospal a následně dorazil do cíle své cesty. Až tam by nákladní prostor otevřel. Ani to by nemuseli přežít.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
