Nová vlna islámského radikalismu představuje riziko, varuje senátorka Syková

Paní senátorko, co pro vás osobně bylo největším překvapením uplynulých voleb a proč?

Nejvíce mě překvapilo nezvolení místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové, kterou porazil František Čuba. Kdysi to byl jistě schopný manažer a lze obdivovat to, jak se dokázal přizpůsobit specifickým podmínkám skomírajícího plánovaného hospodářství. Ovšem způsob, kterým vystupuje v poslední době, budí přinejmenším rozpaky. Samozřejmě, že politik nemusí znát odpověď na každou otázku, a je směšné, pokud se tak snaží působit. Jestliže ale odpovídá, že neví, nebo že se danou věcí nezabýval, na většinu otázek, také to není dobře. Na prohře Aleny Gajdůškové se podepsala volební účast ve 2. kole. Nemyslím si ale, že by to znamenalo špatné vysvědčení pro Alenu Gajdůškovou. Ona byla paradoxně jednou z nejpilnějších členek Senátu a přes svou prohru dokázala přesvědčit 10 tis. voličů. Je to spíše vysvědčení pro celou naši demokracii. Většina voličů zůstává doma a ti, kteří volí, chtějí především změnu, přesněji pocit změny. Jejich důvěru získá ten, komu se podaří vyvolat dojem, že pocit změny může přinést.

Tradičně jsou u nás ve volbách úspěšní zejména lékaři a i vy sama jste původním povoláním lékařka. Čím si vysvětlujete, že se těší u voličů takové oblibě a hlavně, že mají chuť kandidovat? Přeci jen funkce politika, na rozdíl od lékaře, je u nás dosti nepopulárním povoláním. A nelitujete někdy svého rozhodnutí kandidovat?

Lékaři mají obvykle sociální cítění a empatii. Když dosáhnou určitého věku, cítí povinnost se veřejně angažovat, a to zejména v sociálních otázkách, zdravotnické politice, ale i v zájmu spravedlnosti a nápravy společnosti. Na společnost lze také nahlížet jako na pacienta. Má množství různých neduhů, které vyžadují léčbu.

V Senátu jste místopředsedkyní výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jak vnímáte nedávný útok ve škole ve Žďáru nad Sázavou a jak lze podle vás takovým tragédiím zabránit?

Skutečnost, že psychicky nemocná osoba připravila o život tak mladého chlapce, vnímám s tou největší lítostí. Chyba se stala jak na straně odborného a lékařského dohledu, tak na straně nejbližšího okolí, které přehlíželo a neupozornilo, že dotyčná žena má tak závažné problémy, že její pobyt na svobodě není žádoucí.

Podporujete vy osobně návrh ministra školství Marcela Chládka založit Národní radu pro vzdělávání? Nebude to jen další zbytečný úřad?

Nemyslím si, že jakákoli národní rada, nebo jiný podobný poradní orgán, by mohla přinést podstatné zlepšení úrovně našeho školství a vzdělávacího systému, i když to je samo o sobě velmi potřebné. Záleží nicméně i na složení takového orgánu. Má-li mít nějaký smysl a výsledky, měli by v něm být odborníci, kteří se problematice vzdělávacích systémů a jejich kvalit věnují systematicky a dlouhodobě. Je třeba vytvořit z dnes dostupných materiálů domácích i mezinárodních jasnou strategii, jak změnit český vzdělávací systém. To by neměli dělat bývalí politici, ale pedagogičtí a sociologičtí odborníci. V tomto směru bychom se měli poučit v zahraničí.

Prof. MUDr. Eva Syková, DrSc.

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

A jaký je váš postoj k zavedení povinných státních maturit z matematiky od roku 2019?

Jsem jednoznačně pro. Každému to jen prospěje. Všeobecné vzdělání není bez maturity z matematiky úplné. Matematika vychovává k logickému myšlení. Je například důležitá i v takovém oboru, jako je medicína.

Mezi vaše priority patřila reforma vysokých škol. Je podle vás reforma připravovaná ministrem školství krok správným směrem?

Mou prioritou je řízení vysokého školství a vědy oddělené od řízení základního a středního školství a sportu. To jsou agendy tak rozsáhlé a různorodé, že je nelze efektivně propojit. V některých zemích je oddělené i řízení vysokého školství od řízení vědy a výzkumu. Opakovaně jsem zdůrazňovala potřebu smysluplné strategie podpory výzkumu na národní úrovni. K tomu patří i vhodné rozdělení kompetencí na úrovni exekutivy. Pokud jde o reformu vysokého školství, vyjadřovala jsem se v minulosti ke způsobu, jakým byla připravována, a k možným rizikům, k nimž by mohly vést některé návrhy, o nichž se v rámci příprav reformy diskutovalo. Byla jsem například proti zavedení školného, podporovala jsem dialog s reprezentací vysokých škol a zdůrazňovala jsem nutnost přechodu od vzdělávacího systému orientovaného na kvantitu k systému zaměřenému na kvalitu a samostatné tvůrčí myšlení. Není dobře, pokud systém financování motivuje školy k tomu, aby přijímaly co nejvíce studentů a nechaly je studovat tak dlouho, dokud za ně mohou pobírat dotace. V současnosti připravovaná novela zákona o vysokých školách není zásadně kontroverzní, i když reprezentace vysokých škol má nemálo správných připomínek týkajících se například akreditací. Byla bych ráda, kdyby se ministerstvu podařilo většinu připomínek rozumně vypořádat. V budoucnu bych uvítala obnovení diskuze o kontraktovém financování, respektive alespoň o tom, jak omezit negativní dopady financování pomocí normativu, tedy zjednodušeně řečeno podle počtu studentů.

Jednou z vašich priorit je také zajistit dostupnost zdravotní péče. Poslední dobou se ale potýkáme s nedostatkem lékařů téměř ve všech krajích mimo Prahy. Jak lze podle vás tomuto trendu zabránit? Vláda sice slíbila pomoc a místa v nejproblematičtějších regionech dotovat, jaké řešení se ale podle vás nabízí dlouhodobě?

Je to poměrně prosté. Lékaře je třeba zaplatit. Je ostuda, že mladí lékaři odcházejí do zahraničí, protože si nemohou dovolit zaplatit slušnější byt a auto, zkrátka zabezpečit rodinu na úrovni. Nemůžeme čekat, že člověk, po němž vyžadujeme fakticky až 13 let studia (v závislosti na délce atestace), trvalý rozvoj kvalifikace a odpovědnost za naše zdraví a životy, bude ochoten se smířit s postavením mimo střední třídu. Minulý režim to dokázal jen díky uzavření hranic. A tímto směrem, doufám, jít nechceme.

Pokud se pozastavíme u lidských práv: I dnes často z úst politiků slyšíme o ohrožení naší demokracie. Mají podle vás hrozby reálný základ? A pokud ano, v čem konkrétně?

Demokracii nejvíce ohrožuje nedostatek vymahatelnosti práva. To se přímo týká například naší země. Z globálního pohledu představuje riziko nová vlna islámského radikalismu. Nejvíce ohroženou skupinou z hlediska respektování základních práv – a to i mimo islámský svět – zůstávají ženy a děti. Náboženské konflikty bychom měli rozhodně odsoudit jako nepřijatelné. Ovšem jejich příčiny nebývají čistě náboženské.

Prezident Miloš Zeman na návštěvě Číny řekl, že naše země chce rozvíjet s Čínou společné vztahy, nebudeme se proto vměšovat do jejich vnitrostátních záležitostí a neuznáváme proto samostatnost Tibetu. Shodujete se s jeho názorem? Je pro další rozvoj a ekonomiku České republiky doopravdy tak nutná spolupráce s Čínou, kde nejsou dodržována lidská práva? Neobešli bychom se bez toho?

Před měsícem MMF vydal zprávu, že Čína je nyní největší světovou ekonomikou. Spojené státy se po bezmála 150 letech ocitly na druhém místě. Obchodní vztahy s Čínou tedy rozvíjet musíme. Čína bude časem možná supervelmocí i v oblasti vědy. Na druhou stranu to neznamená, že bychom měli o porušování lidských práv mlčet. To platí pro každou zemi. Nejen pro Čínu. Myslím si ale, že bez prohlášení o Tchaj-wanu bychom se obešli. To je poměrně komplikovaný, historicky podmíněný problém, k němuž je asi vhodnější se vůbec nevyjadřovat. Mohlo by to být interpretováno tak, že ČR podporuje obsazení ostrova vládou v Pekingu. Naše ekonomické zájmy jsou legitimní, ale musíme si dávat pozor, abychom kvůli nim ze sebe neudělali lhostejné alibisty.