Winkler se v pořadu mimo jiné vyjádřil k tomu, proč se stane duševní nemoc z toho, když na nás dopadají vjemy a myšlenky z okolního světa. „To je složitá otázka a je to u každého člověka individuální. Musí se seběhnout více faktorů, i nějaká biologická predispozice. Ale jsou to i faktory, které souvisí s duševní gramotností, že třeba dlouho si o pomoc neřeknu ani ve svém blízkém okolí. Dlouho se nesvěřím, s nikým si o tom nepopovídám; jsou to všechno věci, které by nám vlastně mohly pomoci, takže když se ty faktory nakumulují, tak pak se z toho může stát to, že člověk opravdu začne pociťovat ty věci tak intenzivně... A začnou tak narušovat jeho sociální a jiné fungování, že je můžeme potom považovat za duševní onemocnění,“ podotkl.

A není dnešní doba, přestože na nás dopadá spousta nových věcí, vlastně daleko jednodušší, než byly krizové situace typu války nebo něčeho takového? Nejsme trošku zhýčkaní? Nestala se z chození k psychologovi či k psychiatrovi móda? „Nemyslím si, že by se z toho stala móda. Ale naše kvalita života, na tom záleží daleko více. Pokud jsme řešili morové epidemie, pokud jsme řešili válečné konflikty a tak dále, tak to záleželo více na něčem jiném. Dnes ta naše kvalita života je opravdu hodně daná tím, jak my dovedeme se k tomu životu postavit a jak dovedeme s těmi výzvami, které jsou okolo nás, zacházet,“ zmínil Winkler.