Obama lže. Skoro jako Clinton s Kosovem, ukazuje svá fakta oceňovaný americký spisovatel

24.09.2014 13:56

Oceňovaný americký spisovatel Jack Cashill ve svém textu publikovaném na serveru americanthinker.com ostře kritizuje Obamův podíl na konfliktu v Libyi. Domnívá se, že Obama záměrně lhal veřejnosti a je tak přímo zodpovědný za smrt sta tisíců lidí.

Obama lže. Skoro jako Clinton s Kosovem, ukazuje svá fakta oceňovaný americký spisovatel
Foto: Fanpop
Popisek: Americký prezident Barack Obama

„Pokud se chceme napříště vyvarovat mnoha problémů, měl by se předseda komise pro vyšetřování událostí v Benghází Trey Gowdy v prvé řadě zeptat, jakým způsobem byly Spojené státy zapleteny do události v Libyi. Pokud by tak učnili, zjistili by, že Barack Obama si pro řešení této krize vypůjčil návod, podle kterého Clinton postupoval v Kosovu. Což byl skutečně zářný příklad vybroušeného cvičení v prolhanosti. Mnoho z těchto lží odhaluji ve své chystané knize Lžete! Přesto musím říci, že mě toto zjištění skutečně samotného překvapilo," píše Cashill.

„Ve svém projevu k národu v roce 2011 hovořil Obama o důvodech, které jej vedly k překvapivému rozhodnutí vojensky zasáhnout v Bengházi. `Víme, že kdybychom čekali jen o jeden den více, Benghází by mohlo utrpět masakr, který by rozvrátil celý region a jehož krev by ulpěla na svědomí celého světa,` sděloval tehdy emotivně Obama. O Benghází a jeho údajně krutém osudu v rukách Muammara Kaddáfiho mluvil v rozhlase Obama ještě o dva dny dříve a tehdy použil slovo krvavá lázeň," vrací se Cashill do nedávné historie.

„Méně než dva měsíce před tím, než vstoupily Spojené státy do tohoto konfliktu, nepovažoval Obama za důležité se o této zaostalé zemi ve svém projevu o stavu Unie vůbec zmínit. V září 2009 se s Kaddáfim v Tripolisu setkal John McCain a hovořil tehdy o Libyi jako důležitém spojenci ve válce proti terorismu. Po roce a půl od tohoto setkání Obama žádal Ameriku, aby věřila, že Kaddáfiho krvavý režim dělá z Libye druhou Rwandu," upozorňuje Cashill.

„Pokud to Obama nevěděl, ministryně zahraničí Hillary Clintonová mu jistě sdělila, jak média reagují na to, když prezident z demokratického tábora zahajuje neschválené letecké údery. V roce 1999 se srbské úřady snažily potlačit povstání etnických albánských muslimů v provincii Kosovo a zabránit tak rozdělení země. Stejně jako nyní Obama, ani Clinton se neobtěžoval získat souhlas Kongresu pro zahájení leteckých útoků na Bělehrad," konstatuje Cashill.

„Aby Clinton získal veřejnou podporu pro vojenskou akci v Jugoslávii, začal on i jeho lidé rozhlašovat zkazky o hromadných hrobech, etnických čistkách a genocidě. Stejně jako v Libyi před třemi lety, ani tehdy nebyl vyřčen důvod vojenského zásahu. Hovořilo se tehdy pouze o tom, že se musí zabránit genocidě. Ministr zahraničí David Scheffer tehdy přišel jako první s šestimístným číslem vyjadřujícím údajný počet zavražděných muslimů. Clinton přirovnal aktivity Srbů v Kosovu ke genocidě Židů během holokaustu a řekl, že Srbové přiravili o život desítky tisíc lidí," zmiňuje Cashill.

„Mezinárodní týmy, které prohledávaly oblast Kosova, přitom napočítaly řádově stovky obětí, nikoli stovky tisíc. Španělský soudní lékař Emilio Perez Pujol tehdy řekl v rozhovoru pro britský deník Sunday Times, že řeči o genocidě byly pouze sémantickou piruetou, pomocí které se měl dát válečný stroj do pohybu. Zdůraznil zároveň, že jeho tým nenašel ani jeden masový hrob. V roce 2001 dokonce soud při Spojených národech rozhodl, že srbští vojáci se na etnických Albáncích genocidy nedopustili," poznamenává Cashill.

Celý článek v angličtině najdete ZDE.

„Po libyjském konfliktu si dělal demokrat Alan Kuperman jednoduché výpočty, které měla dělat média, a došel ve své knize Limity humanitární intervence k závěru, že Kaddáfí neplánoval v Benghází žádnou genocidu. Nedopustil se íi totiž ani ve městech, které se mu podařilo opět dostat pod svoji kontrolu. V Misuratu, které Kaddáfiho síly ovládly, bylo za téměř dva měsíce trvání války potvrzeno nezávislou organizací Human Rights Watch jen 257 obětí. Ve Rwandě jich bylo zaznamenáno za první tři měsíce plných 800 000," porovnává Cashill konkrétní čísla.

Podle zjištění Kupermana povstalecké síly vědomé si své brzké porážky zaměrně předstíraly hrozbu obrovské humanitární krize. Mluvčí rebelů řekl 14. března 2011 agentuře Reuters, že pokud Kaddáfi dobude Benghází, zažije město skutečný masakr, jaký jsme viděli jen ve Rwandě. O týden později reportér deníku The New York Times David Kirkpatrick infromoval, že rebelové se při svých prohlášeních nedrží pravdy, hovoří o neexistujicích vítězstvích na bojištích a tvrdí, že se stále bojuje ve městech, která měl přitom Kaddáfí dávno pod kontrolou. Stejně tak záměrně nadsazují jeho údajné barbarské chování," cituje Cashill amerického novináře.

„Bez ohledu na tato znepokojující fakta americká armáda okamžitě začala s bombardováním. O měsíc později Obama připojil svůj podpis pod společné prohlášení, ve kterém se pravilo, že bylo úspěšně zabráněno krvavé lázni, kterou sliboval Kaddáfí občanům obleženého města Benghází. Ve skutečnosti jako jediní slibovali masakr onen mluvčí rebelů a západní vůdci. V této době už musel Obama dobře vědět, že jeho záminka pro rozpoutání války se ukázala jako falešná. Přesto bude po dalších šest měsíců přihlížet pokračování tohoto zbytečného konfliktu," obviňuje Cashill amerického prezidenta ze lži.

„Kaddáfí tehdy ve skutečnosti nezakročil proti mírumilovným demonstrantům. Rebelové rozpoutali násilí a libyjský vůdce jim pouze odpověděl stejně. Po sotva šesti týdnech dokázal Kaddáfí násilné povstání potlačit za cenu jednoho tisíce životů. Poté, co Obama schválil intervenci, prodloužil válku o dalších sedm měsíců a zemřelo při ní přibližně sedm set tisíc civilistů a vojáků. Na konci války ještě rebelové navýšili své skóre, když v rámci odvety povraždili na třicet tisíc černých Afričanů, kteří měli podle jejich lživé propagandy pomáhat Kaddáfímu," dokládá Cashill svá tvrzení smutnou statistikou.

„Během povstání byla nedostatkem financí sužovaná Obamova administrativa podporována Katarem. Zbraně a peníze z Kataru posílily militantní skupiny v zemi a umožnily jim stát se po pádu Kaddáfího režimu hlavní destabilizující silou, napsali tehdy v listu Times. K tomu bych ještě dodal, že rebelové odmítli vzdát se svých zbraní a podřídit se nově vzniklé vládě. Uprostřed těchto zmatků, na začátku dubna 2011, dorazil na palubě řecké nákladní lodi zvláštní americký zástupce Chris Stevens. Jeho úkolem bylo zkoumat skupiny zapojené v Kaddáfího opozici a informovat o svých zjištěních Washington. Obama jej za jeho loajalitu a odvahu odměnil nejvíce znepokojující lží jeho nečestné kariéry," uzavírá Cashill.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: pro

migrační pakt

Dobrý den, prý budete ve sněmovně jednat o migračním paktu. Znamená to, že jde ještě zvrátit jeho schválení nebo nějak zasáhnout do jeho znění? A můžete to udělat vy poslanci nebo to je záležitost jen Bruselu, kde podle toho, co jsem slyšela, ale pakt už prošel. Tak jak to s ním vlastně je? A ještě ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Už neočkujte.“ Zoufalství a mlčení po propadu porodnosti. Už nelze přehlížet

19:36 „Už neočkujte.“ Zoufalství a mlčení po propadu porodnosti. Už nelze přehlížet

Dva roky po sobě poklesl v Česku počet narozených dětí přibližně o deset tisíc, což činí úbytek zhru…