Podle Kužílka se návrh zákona podařilo natolik zauzlovat, že v praxi přinese víc problémů než užitku. Přitom princip původního návrhu zákona byl jednoduchý. „Když ministerstvo, dopravní podnik nebo krajský úřad uzavřou smlouvu s dodavatelem či jinou firmou, nahrají ji jednoduchými kroky do veřejného registru smluv jako textový dokument (jinak než elektronicky již žádná smlouva nevzniká) a zvlášť do stručného elektronického formuláře vloží základní údaje – kdo, o čem, s kým a za kolik smlouvu uzavřeli,“ popsal Kužílek podstatu zákona s tím, že když jsou zmíněné hlavní údaje zveřejněny, smlouva začne platit.

Podobný zákon platí již na Slovensku a přinesl řadu benefitů, například možnost porovnat ceny dodavatelů různých krajů a úřadů. „Podle některých zkušeností tak ceny klesají až o třetinu,“ podotýká Kužílek.