„To má stejný font písma jako parte,“ ohodnotil estetiku oznámení o hlavním líčení s Martinem Bartákem jeden z fotografů. Ostatně, novinářů bylo před místností 232 pražského městského soudu skoro víc než účastníků líčení. Všichni se zpočátku nejvíce soustředili na příjezd posledního ze svědků, exministryně obrany Vlasty Parkanové. „To jste bulvár nebo nějaká třináctá komnata,“ odvětila ležérně na příval otázek.

Vstoupila do rozjetého vlaku

Předseda Spolku Šalamoun na podporu nezávislé justice v Česku John Bok ještě sprdl novináře, že ho utlačují, a už se všichni nahrnuli do soudní síně. „Žádné úvodní slovo připraveno nemám, protože jsem vše řekla již v přípravném řízení,“ sdělila Parkanová na úvod a pak už odpovídala na otázky předsedy senátu Stanislava Králíka. Řekla, že se stala ministryní obrany až měsíc poté, co byla smlouva na Tatry podepsána a kontrakt se připravoval dlouho předtím. „Vstoupila jsem do rozjetého vlaku,“ dodala.

Informační bouři kolem zakázky prý vnímala jako mediální humbuk, ale proti tomu, co prý prožila poté, šlo o ševelení jarního vánku. Skrze média prý byla vnímána velmi negativně. „Na ministerstvo přišla osoba, která se provinila dvěma věcmi. V první řadě žena a v druhé zástupce malé strany, což bylo jak pro muže na obraně, tak i pro opozici v Poslanecké sněmovně povel k útokům,“ sdělila s tím, že na ni ohledně zakázky ale nikdo jmenovitě netlačil.