Už samotné pojmenování úmluvy je podle Nachera paradoxní a svým způsobem signifikantní. A to v důsledku toho, že Istanbul je největší město Turecka, které se ze sekulární země postupně stává zemí netolerantní, pronásledující opozici, jiná náboženství a další skupiny občanů, zemí vracející se o století zpět.

Poslanec se se svým názorem řadí mezi ty, kteří říkají, že chránit ženy a bojovat proti násilí pomocí prevence je jistě bohulibé, nicméně k tomu postačí současné zákony. Pokud něco v naší legislativě chybí, může se to tam prý doplnit. „Pokud třeba nestačí kapacity policie, nechť se posílí. Pokud je nutné je ještě více proškolit, nic nebrání tomu, aby se tak stalo,“ dal za příklad.

Ač se snažil o úmluvě blíže informovat, stále mu prý nikdo nevysvětlit, v čem je vlastně ta přidaná hodnota Istanbulské úmluvy. Nesouhlasit s ní tak podle jeho mínění rozhodně neznamená nechránit ženy a nebojovat proti násilí na ženách, nýbrž nesouhlasit s něčím, co je nedílnou součástí této úmluvy. „S šílenou genderovou ideologií, kterou lze snadno zneužít. Koneckonců kampaň MeToo je krásným příkladem toho, kam až může zajít ‚ochrana‘ před sexuálním obtěžováním,“ varuje.