Peklo na Radě ČT má dohru. Odhalena Šarapatkova finta, kterou chtěl lidem zacpat pusu

„Na včerejším jednání Rady ČT se – po věcném projednání zprávy o stavu techniky a zprávy o vzdělávání ve vysílání ČT – rozpoutal emocionální a dosti iracionální konflikt v bodu Stížnosti a podněty,“ uvedl Matocha na svém facebooku.

Jak jsme psali včera, na Radě se do sebe pustili radní Zdeněk Šarapatka s Hanou Lipovskou. Došlo k tomu poté, co Lipovská chtěla projednávat stížnost koncesionářů na, podle ní, dezinformační pořad Lidice.

Ve stížnostech zazněly celkem dvě od Hany Lipovské. Jedna se týkala Lidic a Lipovská krátce shrnula, že se v Reportérech ČT nemluvilo o údajném udání, ale ono údajné udání bylo prezentováno jako potvrzené, což považuje za problém, a chtěla, aby Rada ČT přes generálního ředitele zajistila omluvu divákům ČT, dceři ženy obviněné z udavačství a občanům Lidic.

„Jediný skutečně závazný, který je téměř nezpochybnitelný, na rozdíl od onoho policejního deníku, o kterém se v onom pořadu mluví, je dokument z 2. června roku 1942, který nikde nehovoří o paní Doležalové jako o udavačce, ale je tam přičiněna vlevo dole tužkou poznámka: Udání učinila stará Káclová. Zde dodávám, že paní Doležalová pocházela z rodu Káclů, je-li mi známo, nicméně tento dokument, který je jediný opravdu právní, tedy méně zpochybnitelný než dokumenty následující, tento mluví pouze o ‚staré Káclové‘, nikoliv paní Doležalové,“ prezentovala Lipovská archivní materiál, který si nechala zaslat.

A věnovala se i vysílání pořadu Reportéři ČT Historie na přání. V něm podle Lipovské zaznělo, že se jednalo o údajné udání, jenže podle radní nebylo v původním pořadu o údajnosti ani zmínky. Tedy že se jí nejedná o posuzování toho, k čemu v Lidicích došlo, či nedošlo, ale že pořad popisuje předchozí díl úplně jinak, než jaký ve skutečnosti byl.

„Jak první reportáž, tak reportáž druhá tvrdí, že jméno židovské ženy Štěpánky Mikešové bylo vymazáno z historie, v Lidicích desítky let zapomenuto, a dokonce, parafrázuji, že nebyla vůle po tom pátrat,“ uvedla radní a dodala, že v roce 2005 vyšel článek lidického učitele, který hovořil s Marií Šupíkovou (dcerou Doležalové), jež ho informovala o židovské historii. „Ten článek končí větou: Budu velmi vděčný za jakoukoliv zmínku o tomto tématu, zejména o paní Mikešové,“ vyvracela Lipovská, že by se jednalo o téma, na které by někdo chtěl zapomenout. A vyčítala i další detaily jak reportáži, tak historiku Kynclovi.

Jinými slovy, ta druhá reportáž ve snaze zahladit chyby reportáže první významně ty chyby prohlubuje,“ mínila ekonomka a shledala, že pokud byla první reportáž Reportérů ČT tragédií, tato byla fraškou, a doufala, že nyní se podaří usnesením dosáhnout omluvení za ČT.

Po vystoupení Lipovské se ozval přítomný radní Šarapatka, který byl podle svých slov šokován „nehorázností“ své kolegyně a řekl jí, že by měla být sama k sobě poctivá, protože tuto hodnotu se zavázala bránit v radě, ale i k divákům a kolegům. „Vy v této chvíli řešíte neustále kauzu, která se úzce dotýká institutu, a nevím jak se to všechno jmenuje, paní Bobošíkové, ve kterém vy jste členkou správní rady, ale tím to nekončí. Vy jste také, paní doktorko Lipovská, podle otevřeného dopisu, který jste spolu posílali, tuším, prezidentovi, poslancům a politikům, který se týká státního rozpočtu, tuším, tak jste podepsaná jako analytička. Já samozřejmě nevím, jestli pracujete zadarmo jako analytička pro paní Bobošíkou a upřímně, mě to nezajímá. Ale vyplývá mi z toho jediné. Vy nejste jenom členka správní rady. Vy jste také analytička toho institutu. Že paní Bobošíková v rámci své pozice v Lidicích, kde je předsedkyní Českého svazu bojovníků za svobodu, v této kauze je přímo zainteresovaná, to vás, nezlobte se, opravdu diskvalifikuje z diskuse, jakkoliv byste měla nebo chtěla v ní být objektivní,“ mínil Zdeněk Šarapatka.

Dále namítal, že právě Bobošíková z tématu udělala politikum a že Wollner už na tyto výtky již reagoval. A připomenul i text Petra Zídka z LN. „Já myslím, že Lidové noviny nemůže nikdo podezírat z velké lásky k ČT, jako součást holdingu Andreje Babiše,“ dodal a připomenul slova místopředsedy Váni, že co historik, to názor, a argumentoval, že na radě nemohou rozhodovat, který z nich má pravdu.

„Že to vyvěsíte na Facebooku, to si dělejte, co chcete. Ale vy pošlete materiál, a mimochodem ty materiály se liší na tom Facebooku, kde už suverénně předjímáte vinu a trest. Vy v tom usnesení naprosto suverénně... vy nejste ani historik, máte možná po ruce nějaká fakta, nějaké kopie, stejně tak ta prostistrana v tom pořadu má řadu dalších argumentů, které vy vůbec nerespektujete, ale vy nemáte pozici, že byste mohla určovat vinu a trest tady rovnou. A žádat na generálním řediteli, vy jste členka Rady ČT a nemáte co žádat... vy chcete ‚profesionalizovat tým‘, když to přeložíme do češtiny, vy v podstatě zabíháte do personálií toho formátu. A takové oprávnění jako členka rady nemáte,“ peskoval svou kolegyni.

A také zmínil, že Rada ČT se zabývá stížnostmi koncesionářů z dobré vůle bývalého předsedy Uhdeho. Ale v zákoně to není. Rada se má prý zabývat jen stížnostmi na generálního ředitele, a až bude stížnost na něho, tak se jí budou zabývat. „A já budu prosazovat velmi důrazně, a je to vaše vina, paní kolegyně, protože vy politizujete stížnosti, jste v přímém střetu zájmů s lidmi, kteří překrucují fakta nebo překrucují výklady historiků, aniž historiky jsou. Já mluvím o panu Eduardu Stehlíkovi. Ten je v některém z těch textů, to si přečtěte sami, jaká je jeho motivace k tvrzení, které dává. Ale pokud to tak bude probíhat dál, tak žádám, abychom se jako Rada ČT striktně drželi zákona, abychom ustoupili od vyřizování stížností televizních koncesionářů, protože nám zákon, pokud nebude schválena nová legislativa, tuto pravomoc neukládá,“ pálil Šarapatka dál a tvrdil, že Lipovská nemá právo své usnesení nazývat stížností, nemá co rozhodovat o vině a trestu. A žádal, aby se Lipovská řešení této kauzy zdržela, protože je údajně v přímém střetu zájmů.

Lipovská se bránila, že problém nepolitizuje, ani si neosobuje historický výklad nebo rozhodvání o vině či nevině. Ale stejně tak o vině nemají rozhodovat Reportéři ČT. „O čem já mluvím a budu mluvit, je, že tady byla lidická žena, jejíž dcera ve vysokém věku žije v Lidicích, souzena a odsouzena bez soudu jednoduše zfušovaným novinářským procesem,“ dodala. Narážela také na Zídkův text, ve kterém se jí líbila pasáž, že dnešní spor o Lidice je spor o rukopisy. Tedy pro historiky je to živná půda.

„Jako člověk ve střetu zájmů říkám, ano, tady se stala chyba. Možná byla motivovaná politicky, možná jen horlivostí, možná jenom blbostí. Prostě se stala chyba, jako když já jsem napsala, že ta reportáž byla 10. 6. 2020 a ona byla 10. 6. 2019. Chybu uděláme všichni, já jsem jeden z nejvíce omylných, si troufnu říct, protože si své omyly uvědomuju. Ale když udělám chybu, tak se také omluvím. A Česká televize se celý rok a měsíc a pár dnů brání té omluvě. Tak já říkám, přijměme usnesení, smažme to a shoďme to na věky věků ze stolu, že se zkrátka omlouváme. Tohle je ta politická motivace, pane doktore? Jestli ano, tak to je naprosto nový rozměr termínu politický,“ adresovala Šarapatku.

Šarapatkova argumentace nadzvedla radního Pavla Matochu doslova ze židle. „Za podstatné a důležité k zaznamenání považuji opakovaná vystoupení radního Šarapatky, který prosazoval, aby Rada ČT projednávala pouze ty stížnosti, které se týkají osoby generálního ředitele ČT, a aby ostatní stížnosti koncesionářů na fungování televize veřejné služby Rada ČT ignorovala,“ zdůraznil.

„Diváci a koncesionáři by měli vědět, že radní Šarapatka arogantně navrhuje jejich stížnosti a podněty přehlížet, a to s odkazem na § 8 písm. f) zákona o České televizi, podle kterého ‚do působnosti Rady ČT náleží rozhodovat o stížnostech týkajících se generálního ředitele‘,“ zopakoval Šarapatkova slova Matocha.

Podle něj však Šarapatka přehlíží základní slušnost odpovědět koncesionáři – a také bod g) paragrafu 8 zákona o České televizi. „Zde je totiž do působnosti Rady ČT explicitně dáno i právo a povinnost ‚dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize a za tím účelem vydávat stanoviska a doporučení týkající se programové nabídky‘,“ konstatoval Matocha.

„Věřím, že v tomto arogantním jednání, navíc jdoucím i proti historickým zvyklostem, kdy se Rada ČT v minulosti nějak zabývala všemi neanonymními stížnostmi koncesionářů na fungování televize, nenajde Šarapatka mezi ostatními žádného spojence. Jako místopředseda Rady ČT budu trvat nejen na tom, že na každou slušně formulovanou stížnost je naší povinnosti odpovědět, ale že stížnostmi a podněty koncesionářů je třeba se zabývat mnohem zodpovědněji než dosud,“ kontroval Matocha, s tím, že nejen, že se budou zabývat podněty koncesionářů, ale navíc ještě důkladněji.