„V posledních letech se prostě stalo trendem vést trestní řízení i soudní procesy jako show a pokud je tomu opačně, například když soudkyně v případu údajného zneužití Vojenského zpravodajství rozhodne neveřejně, trestním příkazem, stane se takový justiční zloduch terčem kritiky některých novinářských kruhů," píše Petr Dimun.

Veřejnost podle něj nabyla dojmu, že má právo vědět a kontrolovat práci soudů. Konzultant nehodlá pátrat po tom, kde jsou kořeny tohoto „českého jakobinismu", ale připomíná, že trestní řízení je z principu neveřejné a kontrola veřejnosti je dána z důvodu ochrany práv obžalovaného, nikoli jako „právo veřejnosti na lynč".