Nevýhodou prezidentské volby je podle Balíka skutečnost, že je extrémně koncentrovaná na jednu osobu, která lehce může vzbudit dojem, že právě ona skoncuje se všemi zlořády světa. "Nezvládl to Václav Havel ani Václav Klaus - politika se vyvíjela jinak, než si oba přáli, a oni, jakožto prezidenti, neměli nástroje k přímé akci. Když nezvládli oni změnit zemi ke svému obrazu, proč je řada z nás ochotna uvěřit tomu, že to zvládne Tomio Okamura nebo Karel Randák," ptá se politolog.

Balík není proti přímé volbě, ale potom by se měla funkce prezidenta pojit s patřičně rozsáhlejšími pravomocemi, v nichž by hlava státu nebyla závislá na jiném ústavním orgánu. Takových pravomocí má prezident v našem systému jen minimum, není tedy pak v kampani moc co slibovat.

To vede k tomu, že na volebních materiálech čteme buď podivně působící slova o vlasti, službě a svrchovanosti - od těch, kteří nechtějí slibovat, co nemohou splnit, ale potřebují zkrátka něco napsat. A pak jsou tu slova o boji s korupcí, o zlodějích, o pořádku - to u těch, kteří říkají to, co chtějí lidi slyšet, píše Balík."Nejhorší je, že si někteří z nich skutečně myslí, že jako prezidenti s tím budou moci skutečně sami něco dělat," dodává.