Průzkum CVVM k nahlédnutí ZDE.
„Tato podprahová nebo otevřená kritika politických stran se projevuje nejenom u nás, nýbrž v různých formách všude na světě. Obvykle se v této souvislosti hovoří o krizi demokracie. Já si však myslím, že jde spíše o krizi zacházení s demokracií. Na tom, že došlo k takové diskreditaci, že 50 procent lidí si říká, zrušme politické strany a Parlament, jsou z největší části vinny politické elity samy; nemyslím tím jen ty naše. Elity mají `velkou` zásluhu na tom, že ve společnosti vůči demokracii převládají spíše skeptické názory,“ ukazuje Robejšek na viníka.
Nedůvěra prostých občanů v reprezentativní demokracii podle něho souvisí s tím, že politici a mnozí experti záměrně prezentují politiku jako složitou záležitost, které rozumí pouze oni. Od voliče se očekává pouze odevzdání hlasu a poté se má držet zpátky. Potíž je v tom, že politici sice převezmou moc, odpovědnost za její výkon ovšem nikoliv. „Prostému občanovi samozřejmě dojde i tato nerovnováha mezi mocí a zodpovědností politiků. A i to přispívá k jeho zklamání,“ myslí si politolog.
Strany se musí vzdát části své moci a musí přijít nové osobnosti
Řešením by mohl být politický „coming out“ věrohodných osobností, kteří „chtějí sloužit, mají co říct a také to umějí říci“. Schopnost mluvit s lidmi by totiž dle Robejška měla být klíčovou politikovou vlastností. „Já si třeba hluboce vážím odborné kompetence pana Kalouska, ale on tuto schopnost nemá. Ačkoli je skvělý odborník, nedokázal to, co chtěl dělat, sdělit lidem tak, aby to pochopili a alespoň tolerovali,“ dává příklad.
K obnově důvěry občanů v politický systém by údajně mohlo přispět i mocenské sebeomezení politických stran. „Přimlouval bych se za to, aby se politické strany na komunální úrovni co nejvíce stáhly do pozadí a uvolnily pole občanům samotným. Nejde mi přitom o obvyklé konotace patetického pojmu občanská společnost, ale spíše o skutečnost, že se občané budou přímo podílet na rozhodování o věcech, které se týkají místa, na němž se odehrává jejich život. Politické strany přitom mohou organizačně podporovat, ale nesmějí od toho odvozovat mocenské nároky,“ vysvětloval politolog svoji ideu.
Vzdejte se vazeb na lobbisty
Do budoucna by se politické strany také měly přestat opírat o ideovou kostru. Ta jim totiž podle Robejška v určitých okamžicích brání dělat nepohodlná opatření. „I levicový premiér by měl být schopen učinit `pravicové` rozhodnutí, když to slouží národnímu zájmu,“ konstatoval politolog. Robejšek politikům rovněž doporučuje vzdát se vazeb na zájmové skupiny, které údajně stojí v nějaké formě za všemi stranami. Tato vazba by se podle něj měla rozvolnit a být nahrazena službou společnosti, tj. odpovědností, kterou lidé považující se za elitu pociťují za svoji zemi.
Celý rozhovor k přečtení ZDE.
„Jisté je, že existence klasických politických stran – zakotvených v ideologiích a zájmových skupinách – je opravdu nejistá. Zatím pracují `úspěšně` na tom, jak přispět ke svému zrušení. Tak jak si to představuje ona polovina dotazovaných voličů,“ uzavírá Robejšek svoji úvahu.
Psali jsme:
autor: luš
