Na úvod svého příspěvku vyjadřuje Shanaáh soustrast s pozůstalými a následně se jme vysvětlovat situaci, která v Evropě vznikla. Muslimové zde totiž byli již mnohem dříve, než jsme o nich v současnosti začali mluvit. „Kdo vykládá evropskou historii jako střet kresťanství a islámu se jednoduše mýlí, nebo si na domnělém ‚odvěkém civilizačním střetu‘ dělá kariéru.“

Připomíná, že základem úspěchu je správná integrace do společnosti. Ta však selhala na úplném začátku všech problémů, tedy po druhé světové válce. Tehdy do Evropy přišlo mnoho muslimů, kteří následně pomohli s její obnovou. Pro tehdejší politiky však byli pouhými gastarbeitery, nikdo se je nesnažil jakkoliv integrovat. A nakonec tu zůstali. Pak ovšem přišla generace jejich potomků, kteří ale nikam nepatřili. Ve svých původních vlastech byli stejnými cizinci jako v těch současných. A proto se obraceli k islámu jako své identitě.

Někteří z nich podlehli extremistickým ideologiím teroristických skupin. Ty vybírají „z Koránu a příběhu o prorokovi jako z jídelního menu a sestavují si vlastní smrtící koktejl, který zpětně ospravedlňuje násilí, jež je primárně POLITICKY motivované“. S tradičním islámem však mají pramálo společného. A touto ideologií cílí na ty, kterým schází vlastní identita. Těch aktivních je však pramalé množství.