Jako jeden z prvních bodů je na jednání Poslanecké sněmovny, které začíná toto úterý odpoledne, předložena legislativa s názvem Zákon o některých podmínkách poskytování mediálních služeb a o změně některých souvisejících zákonů. Jde o návrh, který byl zpracováván ještě vládou Petra Fialy, která jej schválila už po volbách, 22. října.
Sama vláda coby předkladatel uvádí, že návrh je implementací unijní legislativy EMFA, neboli Evropský akt o svobodě médií.
Předkladatel vysvětluje v bruselském úřednickém žargonu: „Nařízení EMFA sleduje čtyři specifické cíle, a to podporu přeshraniční činnosti a investic; posílení spolupráce v oblasti regulace a sbližování právních předpisů; usnadnění poskytování kvalitních mediálních služeb a zajištění transparentního a spravedlivého rozdělování hospodářských zdrojů“.
Vzhledem k tomu, jakým způsobem schvalování unijních transpozic v českém parlamentu obvykle probíhá, je však užitečné pokusit se o překlad z „bruselštiny“ a rozebrat, o co se vlastně jedná.
Příběh začíná v roce 2021. Uprostřed pandemie vystupuje 14. září Ursula von der Leyenová před europoslance s každoročním projevem o stavu unie a hned na úvod poslancům řekla: „Mnoho lidí má pocit, že jejich životy se zastavily, zatímco svět se rychle pohnul vpřed. Rychlost událostí a rozsah těchto výzev bylo někdy těžké pochopit. Byla to také doba sebeobjevování. Od přehodnocení vlastních životů až po širší debaty o sdílení. Sdílení vakcín, i sdílení hodnot. Když se ale ohlédnu za uplynulým rokem a podívám se na Unii dnes, vidím ve všem, co děláme, silnou duši. Byl to Robert Schuman, kdo řekl: Evropa potřebuje duši, ideál a politickou vůli tomuto ideálu sloužit. A Evropa těmto slovům v posledních dvanácti měsících vdechla život.“
V tomto duchu se nesl celý projev. Mimo jiné v něm zaznělo, že informace je veřejným statkem a mediální trh proto není jen byznysem, ale i veřejným zájmem. A vyjádřila potřebu „chránit jejich nezávislost“ na úrovni EU.
„Svoboda médií je tou, která dává hlas všem svobodám dalším,“ uvedla. Jmenovala slovenského novináře Jána Kuciaka a uzavřela, že bránit média podle ní znamená bránit demokracii.
Tato výzva byla následně zpracována evropskými úředníky pod názvem Nový impulz pro evropskou demokracii. Z diskuse na unijní úrovni vyplynulo, že jako znepokojující je vnímána hlavně politizace médií, nedostatečná transparentnost jejich vlastnictví a také v přidělování státních financí na reklamu. V atmosféře války na Ukrajině byla formulována i poptávka po boji proti dezinformacím a „nepřátelským narativům“.
Výsledkem těchto iniciativ byl právě Evropský akt o svobodě médií, který ale současně navazoval na „akční plán pro demokracii“ z roku 2020. Ten měl zajistit „podporu účasti na demokratickém životě, boje proti dezinformacím a podporu svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků“.
Evropský sbor a česká RRTV
Směrnici EMFA přijala Rada v březnu 2024, v platnost vstoupilo s určitými přechodnými výjimkami 8. srpna 2025.
Mezi hlavní záměry legislativce nakonec patřil též „boj proti politickému vměšování do redakčních rozhodnutí pro soukromé i veřejnoprávní poskytovatele mediálních služeb“. Základním principem, kterým byla nová legislativa vedena, byla harmonizace „roztříštěné“ mediální regulace v celé EU.
„Evropská unie přijala již řadu předpisů, které regulují mediální služby za účelem jejich volného pohybu na vnitřním trhu. Jedná se zejména o směrnici o audiovizuálních mediálních službách. Evropská komise však došla k závěru, že samostatným právním předpisem je třeba řešit i roztříštěné regulační přístupy jednotlivých členských států týkající se svobody, plurality a redakční nezávislosti sdělovacích prostředků, zajistit optimální fungování vnitřního trhu mediálních služeb a zabránit vzniku budoucích překážek pro působení poskytovatelů mediálních služeb,“ vysvětluje se v důvodové zprávě k české transpoziční legislativě.
Jedním z hlavních výdobytků tak je zřízení Evropského sboru pro mediální služby. Ten se skládá z mediálních organizací jednotlivých členských států, má dbát o aplikaci příslušných směrnic a být odborným partnerem Evropské komise.
Má „poskytovat stanoviska k vnitrostátním opatřením“. A to takovým, která mohou ovlivnit činnost poskytovatelů sdělovacích prostředků, ale také „na ochranu vnitřního trhu před poskytovateli sdělovacích prostředků ze zemí mimo EU, kteří představují hrozbu pro veřejnou bezpečnost, například pokud jde o zahraniční manipulaci s informacemi a vměšování“.
Sbor funguje od února 2025 a jeho zřízení bylo prezentováno jako „milník“. Této ambici odpovídá i vztah k národním regulátorům, který je, jak se ParlamentníListy.cz se slíbenou anonymitou dozvěděli od úředních insiderů „agilnější než pouhá koordinace“. Hlavním důvodem mají být nejasné legislativní formulace, jak má tento vztah vypadat.
Za Českou republiku je součástí Evropského sboru pro mediální služby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, jejíž činnost odpovídá „správci“ vysílacích frekvencí.
Za nejspornější v EMFA jsou mediálními insidery považovány články 17 a 18. Článek 17 nese název Koordinace opatření týkajících se mediálních služeb ze zemí mimo Unii.
Citujeme jeho první odstavec: „Sbor na žádost vnitrostátních regulačních orgánů nebo subjektů alespoň ze dvou členských států koordinuje příslušná opatření dotčených vnitrostátních regulačních orgánů nebo subjektů týkající se šíření nebo přístupu k mediálním službám pocházejícím ze zemí mimo Unii nebo poskytovaným poskytovateli mediálních služeb usazenými mimo Unii, kteří se bez ohledu na prostředky šíření nebo přístupu zaměřují na příjemce v Unii nebo je oslovují, pokud tyto mediální služby, mimo jiné s ohledem na kontrolu, kterou nad nimi mohou vykonávat třetí země, závažným a hrubým způsobem porušují veřejnou bezpečnost, nebo představují závažné a značné riziko jejího ohrožení“.
Pokud Sbor po konzultaci s Evropskou komisí vydá stanovisko, musejí členské organizace ve svých zemích „učinit vše, co je v jejich silách, aby stanoviska sboru zohlednily“. Stanovisko má vznikat na základě souboru kritérií, která si vypracuje sbor sám, v součinnosti s Evropskou komisí.
V tomto článku se pracuje s velmi nejasnými pojmy.
Podobné je to i v článku 18, nazvaném Obsah poskytovatelů mediálních služeb na velmi velkých on-line platformách. I zde jsou pojmy, jejichž výklad je značně gumový a může být zneužit. Například formulace, že tito poskytovatelé on-line mediálních služeb jsou „redakčně nezávislí na členských státech, politických stranách, třetích zemích a subjektech ovládaných nebo financovaných třetími zeměmi“. Nebo formulace, že „uplatňují mechanismus společné regulace nebo samoregulační mechanismus, který upravuje redakční normy a který je široce uznáván a přijímán v příslušném mediálním odvětví“.
V dalších paragrafech EMFA se pracuje mimo jiné s nespecifikovaným pojmem „škodlivý obsah“, což rovněž může být zneužito k tlaku na média. „Samo posuzování mediálních výstupů nikoliv podle toho, co obsahují, ale podle ‚škod‘, které mohou způsobit, představuje posun od odpovědnosti za obsah k odpovědnosti za dopad a k preventivní cenzuře,“ říká pro ParlamentníListy.cz Natálie Vachatová, poradkyně premiéra Andreje Babiše pro svobodu slova.
Podobně problematický je podle ní pojem „kvalitních mediálních služeb“, který navíc zavazuje novináře „veřejnou odpovědností“. Text směrnice tuto úlohu přímo propojuje s „bojem proti dezinformacím“.
„V takto nastaveném zadání už nemusí rozhodovat, zda je informace pravdivá či legitimní, ale zda je ‚odpovědná‘ a ‚kvalitní‘ ve světle možných dopadů. Jinými slovy, obsah může být fakticky správný, ale přesto označen za problematický, pokud je považován za ‚škodlivý‘,“ vysvětluje Natálie Vachatová.
Štít demokracie a „důvěryhodní oznamovatelé“
Dalším problémem s European media freedom act je, že nefunguje ve vzduchoprázdnu, ale je propojen s dalšími unijními legislativami a projekty.
Zejména s nařízením o digitálních službách DSA, přijatým v roce 2022. Na základě tohoto předpisu jsou digitální společnosti v celé EU odpovědné za obsah zveřejněný na svých platformách, zejména nelegální obsah, transparentní reklamu a dezinformace. A do tohoto „obsahu“ spadají i mediální produkty, pokud jsou šířené on-line.
Nařízení o digitálních službách mimo jiné zřídilo institut „důvěryhodného oznamovatele“. Koordinátor digitálních služeb, jakýsi „správce internetu“, kterým je v Česku Český telekomunikační úřad, může na základě žádosti udělit právnické osobě sídlící kdekoliv v EU, pokud prokáže odborné znalosti, nezávislost a že funguje „důsledně, přesně a objektivně“.
Důvěryhodný oznamovatel získá právo přednostně komunikovat s on-line platformami a hlásit jim „nelegální obsah“. Ty jsou povinny se podněty těchto oznamovatelů zabývat v souladu s evropskou legislativou, která stanovuje poměrně striktní pravidla pro odstraňování takového obsahu.
O tento statut je velký zájem ze strany různých faktcheckingových organizací i dalších částí neziskového sektoru. Zatímco třeba v sousedním Německu už tento certifikát několik organizací získalo, v Česku stále udělen nebyl.
Tento systém je navíc provázán s dalšími projekty. Třeba s projektem AgoraEU, v jehož rámci má být v příštím rozpočtovém období rozděleno 8,6 miliardy euro na podporu kultury, médií, demokracie a občanské společnosti.
Nebo projekt Evropský štít demokracie, který má podpořit „obranu demokratických procesů v EU před hybridními hrozbami, dezinformacemi a zahraničním vměšováním“ a přímo se zaměřit na vymáhání nařízení DSA. V rámci projektu má být podporován boj proti dezinformacím, ochrana voleb a odolnost společnosti.
„Ale vždycky mohou říci, že Komise nikomu nic nezakazuje, jen platí sympatické a společnosti přínosné projekty,“ dozvěděli jsme se od našeho zdroje z řad úřednického aparátu.
Čeští úředníci byli ještě horlivější, než Brusel
Nebezpečí EMFA má spočívat mimo jiné v tom, že bude prostřednictvím ochrany dávat moc těm „správným“ médiím a na ně napojeným neziskovým organizacím, které nebude moct nikdo napadnout.
Přes všechny problémy, které Evropský akt o svobodě médií ve skutečnosti může svobodě médií přinést, ještě ale existovala cesta, jak některé odstranit či zmírnit.
Vágní pojmosloví v legislativě EU totiž nabízí možnost v rámci transpozice přizpůsobit terminologii místnímu zákonodárství a pojmy vyjasnit tak, aby odpovídaly nejen textu práva, ale i místním zvyklostem.
Členské státy považují za normální, že unijní legislativa je rámcem, který je transponován tak, aby se některá pravidla zmírnila a jiná třeba zpřísnila podle specifik dané země. V EU stále platí zásada subsidiarity, tedy, že „rozhodování má probíhat co nejblíže občanovi“.
V případě mediálního nařízení se přímo nabízelo, aby výše popsané, nejasné formulace byly vyjasněny v českém zákoně.
Čeští úředníci bohužel mají pověst těch, kteří jsou často ještě horlivější, než jejich bruselští kolegové. O tom, že česká transpozice bruselskou legislativu obvykle ještě zpřísňuje, často zcela nesmyslně, už se několikrát mluvilo i v rámci české politické scény.
A podle úředníků i lidí z mediálního prostředí, se kterými ParlamentníListy.cz hovořily, je Zákon o některých podmínkách poskytování mediálních služeb a o změně některých souvisejících zákonů, odeslaný do parlamentu ještě Fialovou vládou, typickým příkladem.
„Řešením mohlo být ty pojmy maximálně specifikovat, aby bylo jasno, co znamenají a co umožní,“ dozvěděly se ParlamentníListy.cz.
V unijní legislativě se třeba velmi často objevuje slovo „dezinformace“. Tento termín v českém právu stále není zaveden, i když se o jeho definici pokoušela Fialova vláda. Podle úředníků ale je možné problém vyřešit třeba tím, že bude pojem „dezinformace“ formulován negativně, tedy bude jasně řečeno, co dezinformací není. To však v předloženém návrhu chybí.
Fotogalerie: - Okamura proti Fialovi
Jak vyplývá z důvodové zprávy, cílem Fialovy vlády bylo touto legislativou omezit možnosti šíření dezinformací. „Dezinformace představují pro bezpečnost státu vážnou hrozbu. Mohou ovlivnit veřejné mínění, podkopávat důvěru v instituce a destabilizovat politické, ekonomické či sociální prostředí. Šíření nepravdivých informací, manipulace s fakty nebo záměrné vytváření falešných narativů může mít vážné důsledky pro národní bezpečnost. Existuje několik způsobů, jak dezinformace ohrožují bezpečnost státu: politická destabilizace, kybernetické hrozby, eroze důvěry v instituce, hrozby pro mezinárodní vztahy. Nařízení i navrhovaný předpis cílí na omezení možnosti šíření dezinformací. S jeho přijetím tak budou spojeny pozitivní dopady na bezpečnost státu,“ píše se v důvodové zprávě.
Podle úředníků i mediálních odborníků by tedy řešením mohlo být přepracování návrhu Fialovy vlády. Ať jejím zamítnutím, nebo novelizací v rámci projednávání ve sněmovně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Má EU společně bojovat proti dezinformacím?
saruman
