Kumar Vishwanathan, absolvent Moskevské univerzity, který nejprve léta vyučoval na jednom z olomouckých gymnázií, získal za svou dvacetiletou činnost s Romy řadu mezinárodních ocenění. Například velvyslanectví USA v Praze mu udělilo cenu Alice Masarykové, Nadace Charty 77 mu udělila cenu Františka Kriegela, čestné diplomy dostal i od bývalého českého premiéra Josefa Tošovského nebo od Ministerstva zahraničních věcí ČR.

„Z Indie jsem odešel i proto, že mi tam vadil ještě stále hodně zakořeněný kastovnický systém. Sedm let jsem vyučoval v Olomouci a potom i v Ostravě. Zkusil jsem si ale také zamakat mezi dělníky v Jeseníku, ze kterého pochází moje manželka. Jako zaměstnanec technických služeb jsem tam půl roku odhazoval sníh. Nebyla to špatná práce. Po osmi hodinách jsem šel domů s naprosto čistou hlavou. Dříve mne ale lákaly i adrenalinové výzvy. Nejprve jsem chtěl pomáhat ve školství, v rozbombardovaném Sarajevu nebo v Gruzii, uvažoval jsem i o africkém Zimbabwe. Jenže v roce 1997 za katastrofálních povodní v Moravskoslezském kraji jsem se dostal do Ostravy, kde po záplavách skončily romské rodiny, zvláště z Hrušova, v unimo buňkách za hrozných životních podmínek. Já to chtěl změnit a rok a půl jsem tam s nimi bydlel,“ vyprávěl ParlamentnímListům.cz humanitární aktivista.