Kumar Vishwanathan, absolvent Moskevské univerzity, který nejprve léta vyučoval na jednom z olomouckých gymnázií, získal za svou dvacetiletou činnost s Romy řadu mezinárodních ocenění. Například velvyslanectví USA v Praze mu udělilo cenu Alice Masarykové, Nadace Charty 77 mu udělila cenu Františka Kriegela, čestné diplomy dostal i od bývalého českého premiéra Josefa Tošovského nebo od Ministerstva zahraničních věcí ČR.
„Z Indie jsem odešel i proto, že mi tam vadil ještě stále hodně zakořeněný kastovnický systém. Sedm let jsem vyučoval v Olomouci a potom i v Ostravě. Zkusil jsem si ale také zamakat mezi dělníky v Jeseníku, ze kterého pochází moje manželka. Jako zaměstnanec technických služeb jsem tam půl roku odhazoval sníh. Nebyla to špatná práce. Po osmi hodinách jsem šel domů s naprosto čistou hlavou. Dříve mne ale lákaly i adrenalinové výzvy. Nejprve jsem chtěl pomáhat ve školství, v rozbombardovaném Sarajevu nebo v Gruzii, uvažoval jsem i o africkém Zimbabwe. Jenže v roce 1997 za katastrofálních povodní v Moravskoslezském kraji jsem se dostal do Ostravy, kde po záplavách skončily romské rodiny, zvláště z Hrušova, v unimo buňkách za hrozných životních podmínek. Já to chtěl změnit a rok a půl jsem tam s nimi bydlel,“ vyprávěl ParlamentnímListům.cz humanitární aktivista.
Kumar to samozřejmě neměl hned lehké i při rozdělování pomoci postiženým rodinám při povodních, kdy ho například, jak vzpomínal, chtěla napadnout jedna z žen jen za to, že jí dal přikrývky i šatstvo jiné barvy, než si přála. „V té době hrály velkou roli emoce, lidé přicházeli o svůj majetek a byli ve velkém stresu, někdy i v šoku. Na druhé straně si mi hodně líbilo, jak Češi jsou ochotní pomáhat druhým v nouzi. V této oblasti, na Slezské Ostravě, se už tehdy začala profilovat taková nepříjemná situace. Z Hrušova se začaly pomalu vystěhovávat české rodiny z majoritní společnosti, které dostávaly lepší byty na nových sídlištích, a zůstali jen Romové v zanedbaných domech, prostě vznikalo ghetto. Nakonec je vystěhovali do těch buněk,“ konstatoval Kumar a doplnil: „Já jsem se snažil je tam přemlouvat, ať začnou kolem sebe uklízet, alespoň u záchodů, ze kterých se stávalo odpudivé místo. To se mi ze začátku nedařilo především s dospělými, když já sám jsem to dělal z nich jako jediný. Uspěl jsem však u dětí, které hodně za mnou chodily, a po čase i u jejich rodičů, kterým to bylo trapné, že drobotina uklízí a oni sami se o to nestarají. Nakonec jsme udělali rozpis služeb na udržování pořádku po celém okolí. Zafungovalo to takovým způsobem, že si to k nám pak jezdili fotit novináři z celé republiky. V mnoha případech nejde hned vše prosadit silou, restriktivními opatřeními, je potřeba mít trochu víc trpělivosti a pak to půjde.“
Na slušné základní vzdělání má nárok každý
Jako zkušenému pedagogu začalo Kumarovi dost vadit, že i některé šikovné romské děti, jež k němu chodily do různých zájmových kroužků, končily na Ostravsku v pomocných školách nebo v zařízeních pro retardované, když jim vlastně chyběla jen trochu důkladnější rodičovská péče. „Začal jsem na to upozorňovat úřady, ale ty na to moc nechtěly slyšet. Takže jsem někdy ty údajně retardované děti bral do jiných škol, kde s nimi nebyly problémy. S tím jsem dost narazil a vykoledoval si potíže od některých institucí. Vše pak vygradovalo tím známým a hodně medializovaným soudem v roce 2000 ohledně 18 dětí, který skončil až u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten jsme nakonec vyhráli a děti začaly chodit do běžných škol,“ informoval indický pedagog a aktivista.
Kumar ale není v žádném případě agresivním, nesmlouvavým bojovníkem za lidská práva, naopak je zastáncem filosofie, že i dva dřívější rivalové by se měli usmířit a pracovat pak pro dobro věci. To dokazuje i poslední schůzka z minulých dní, kdy ho navštívil v ostravském sídle jeho občanské společnosti Vzájemné soužití náměstek ministra školství, který s ním debatoval společně s řediteli velmi žádaných ostravských základních škol o přijímání romských žáků. „Hlavně v oblasti vzdělávání, což je pro Romy tou životně důležitou záležitostí, se oproti minulosti na Ostravsku hodně změnilo k lepšímu. I třeba v porovnání se severními Čechami. Také my jsme měli a ještě máme problémy s rodiči dětí majoritní společnosti, které nechtějí, ať jejich potomci chodí na školu, kde se učí víc Romů. Oni mají strach také z toho, že poklesne úroveň těchto škol. Když jsme ale začali organizovat společné rodinné výlety a návštěvy kulturních akcí, situace se markantně zlepšila. Teď bych se chtěl také zaměřit na oblast zdravotnictví, aby romské děti nevynechávaly povinná očkování, jak je to u nich ještě mnohdy zvykem, a nebyly tak ohroženy vážnými nemocemi. Dále bychom měli něco udělat s prací načerno a Švarc systémem. Po odchodu Ukrajinců z Ostravy mají Romové víc práce, ale zaměstnavatelé jim nechtějí dávat smlouvy, takže pak v nemoci či ve stáří budou mít problém,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Viswanathan.
V Čechách máme stále hodně nadšenců pro dobrou věc
Pobyt v Čechách si Kumar hodně chválí, oceňuje zejména přístup některých státních institucí, které se nebojí spolupracovat s nevládními organizacemi a dokonce podle jejich návrhů potom upravují legislativu. „Na Západě jsou už vedení dobročinných i obecně prospěšných společností dost unavená. V Čechách je společenská angažovanost stále na vysoké úrovni a dá se tady najít hodně nadšenců pro správnou věc. Oceňuji také zdejší velmi organizovanou společnost, ale na druhou stranu i českého ducha, ve kterém zůstal kousek husitství, takže se tady veřejně mluví o řadě věcí, jako jsou například současné problémy v policii a ve vládě, což je jen v pořádku. Funguje tady svoboda,“ řekl obětavý Ind. Ten v otázce emigrace zastává mírně „sluníčkařské“ stanovisko. Podle jeho slov by nám přijetí uprchlíků v rozumné míře neuškodilo, protože se prý vylidňují menší města a klesá v Česku porodnost. Kumar je přesvědčený, že by si naše společnost, ve které už i tak funguje dost cizinců, na to postupně zvykla. Jako náš vzor pak vidí Velkou Británii, kde panuje v mnoha případech mezi politiky i obyčejnými lidmi velká ušlechtilost a většina z nich vždy umí ocenit práci toho druhého.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
