Přijetí uprchlíků by nám pomohlo. Menší města se vylidňují, porodnost klesá, tvrdí Ind, který má velké zkušenosti s Romy

29.06.2016 21:51

„Měli bychom něco udělat s prací načerno. Po odchodu Ukrajinců z Ostravy mají i Romové víc práce, ale zaměstnavatelé jim nechtějí dávat smlouvy, takže pak v nemoci či ve stáří budou mít problém,“ říká jeden z nejznámějších českých humanitárních aktivistů. Kumar Vishwanathan, původem Ind, je experimentální fyzik, který se ale už léta zabývá projekty v sociální oblasti, konkrétně romskou otázkou. Zřejmě má pro strach uděláno, protože si za své působiště vybral jednu z nejdrsnějších českých lokalit – Ostravsko. A to i přes fakt, že ho v 90. letech brutálně zmlátilo sedm skínů tak, že skončil v nemocnici.

Přijetí uprchlíků by nám pomohlo. Menší města se vylidňují, porodnost klesá, tvrdí Ind, který má velké zkušenosti s Romy
Foto: Jan Štěpán
Popisek: Ativista Kumar Vishwanathan

Kumar Vishwanathan, absolvent Moskevské univerzity, který nejprve léta vyučoval na jednom z olomouckých gymnázií, získal za svou dvacetiletou činnost s Romy řadu mezinárodních ocenění. Například velvyslanectví USA v Praze mu udělilo cenu Alice Masarykové, Nadace Charty 77 mu udělila cenu Františka Kriegela, čestné diplomy dostal i od bývalého českého premiéra Josefa Tošovského nebo od Ministerstva zahraničních věcí ČR.

„Z Indie jsem odešel i proto, že mi tam vadil ještě stále hodně zakořeněný kastovnický systém. Sedm let jsem vyučoval v Olomouci a potom i v Ostravě. Zkusil jsem si ale také zamakat mezi dělníky v Jeseníku, ze kterého pochází moje manželka. Jako zaměstnanec technických služeb jsem tam půl roku odhazoval sníh. Nebyla to špatná práce. Po osmi hodinách jsem šel domů s naprosto čistou hlavou. Dříve mne ale lákaly i adrenalinové výzvy. Nejprve jsem chtěl pomáhat ve školství, v rozbombardovaném Sarajevu nebo v Gruzii, uvažoval jsem i o africkém Zimbabwe. Jenže v roce 1997 za katastrofálních povodní v Moravskoslezském kraji jsem se dostal do Ostravy, kde po záplavách skončily romské rodiny, zvláště z Hrušova, v unimo buňkách za hrozných životních podmínek. Já to chtěl změnit a rok a půl jsem tam s nimi bydlel,“ vyprávěl ParlamentnímListům.cz humanitární aktivista.

Kumar to samozřejmě neměl hned lehké i při rozdělování pomoci postiženým rodinám při povodních, kdy ho například, jak vzpomínal, chtěla napadnout jedna z žen jen za to, že jí dal přikrývky i šatstvo jiné barvy, než si přála. „V té době hrály velkou roli emoce, lidé přicházeli o svůj majetek a byli ve velkém stresu, někdy i v šoku. Na druhé straně si mi hodně líbilo, jak Češi jsou ochotní pomáhat druhým v nouzi. V této oblasti, na Slezské Ostravě, se už tehdy začala profilovat taková nepříjemná situace. Z Hrušova se začaly pomalu vystěhovávat české rodiny z majoritní společnosti, které dostávaly lepší byty na nových sídlištích, a zůstali jen Romové v zanedbaných domech, prostě vznikalo ghetto. Nakonec je vystěhovali do těch buněk,“ konstatoval Kumar a doplnil: „Já jsem se snažil je tam přemlouvat, ať začnou kolem sebe uklízet, alespoň u záchodů, ze kterých se stávalo odpudivé místo. To se mi ze začátku nedařilo především s dospělými, když já sám jsem to dělal z nich jako jediný. Uspěl jsem však u dětí, které hodně za mnou chodily, a po čase i u jejich rodičů, kterým to bylo trapné, že drobotina uklízí a oni sami se o to nestarají. Nakonec jsme udělali rozpis služeb na udržování pořádku po celém okolí. Zafungovalo to takovým způsobem, že si to k nám pak jezdili fotit novináři z celé republiky. V mnoha případech nejde hned vše prosadit silou, restriktivními opatřeními, je potřeba mít trochu víc trpělivosti a pak to půjde.“

Na slušné základní vzdělání má nárok každý

Jako zkušenému pedagogu začalo Kumarovi dost vadit, že i některé šikovné romské děti, jež k němu chodily do různých zájmových kroužků, končily na Ostravsku v pomocných školách nebo v zařízeních pro retardované, když jim vlastně chyběla jen trochu důkladnější rodičovská péče. „Začal jsem na to upozorňovat úřady, ale ty na to moc nechtěly slyšet. Takže jsem někdy ty údajně retardované děti bral do jiných škol, kde s nimi nebyly problémy. S tím jsem dost narazil a vykoledoval si potíže od některých institucí. Vše pak vygradovalo tím známým a hodně medializovaným soudem v roce 2000 ohledně 18 dětí, který skončil až u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten jsme nakonec vyhráli a děti začaly chodit do běžných škol,“ informoval indický pedagog a aktivista.

Kumar ale není v žádném případě agresivním, nesmlouvavým bojovníkem za lidská práva, naopak je zastáncem filosofie, že i dva dřívější rivalové by se měli usmířit a pracovat pak pro dobro věci. To dokazuje i poslední schůzka z minulých dní, kdy ho navštívil v ostravském sídle jeho občanské společnosti Vzájemné soužití náměstek ministra školství, který s ním debatoval společně s řediteli velmi žádaných ostravských základních škol o přijímání romských žáků. „Hlavně v oblasti vzdělávání, což je pro Romy tou životně důležitou záležitostí, se oproti minulosti na Ostravsku hodně změnilo k lepšímu. I třeba v porovnání se severními Čechami. Také my jsme měli a ještě máme problémy s rodiči dětí majoritní společnosti, které nechtějí, ať jejich potomci chodí na školu, kde se učí víc Romů. Oni mají strach také z toho, že poklesne úroveň těchto škol. Když jsme ale začali organizovat společné rodinné výlety a návštěvy kulturních akcí, situace se markantně zlepšila. Teď bych se chtěl také zaměřit na oblast zdravotnictví, aby romské děti nevynechávaly povinná očkování, jak je to u nich ještě mnohdy zvykem, a nebyly tak ohroženy vážnými nemocemi. Dále bychom měli něco udělat s prací načerno a Švarc systémem. Po odchodu Ukrajinců z Ostravy mají Romové víc práce, ale zaměstnavatelé jim nechtějí dávat smlouvy, takže pak v nemoci či ve stáří budou mít problém,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Viswanathan.  

V Čechách máme stále hodně nadšenců pro dobrou věc

Pobyt v Čechách si Kumar hodně chválí, oceňuje zejména přístup některých státních institucí, které se nebojí spolupracovat s nevládními organizacemi a dokonce podle jejich návrhů potom upravují legislativu. „Na Západě jsou už vedení dobročinných i obecně prospěšných společností dost unavená. V Čechách je společenská angažovanost stále na vysoké úrovni a dá se tady najít hodně nadšenců pro správnou věc. Oceňuji také zdejší velmi organizovanou společnost, ale na druhou stranu i českého ducha, ve kterém zůstal kousek husitství, takže se tady veřejně mluví o řadě věcí, jako jsou například současné problémy v policii a ve vládě, což je jen v pořádku. Funguje tady svoboda,“ řekl obětavý Ind. Ten v otázce emigrace zastává mírně „sluníčkařské“ stanovisko. Podle jeho slov by nám přijetí uprchlíků v rozumné míře neuškodilo, protože se prý vylidňují menší města a klesá v Česku porodnost. Kumar je přesvědčený, že by si naše společnost, ve které už i tak funguje dost cizinců, na to postupně zvykla. Jako náš vzor pak vidí Velkou Británii, kde panuje v mnoha případech mezi politiky i obyčejnými lidmi velká ušlechtilost a většina z nich vždy umí ocenit práci toho druhého.     

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Štěpán

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Demožumpa. Verbež. Pidimužíci. Udav se.“ Další drsné dění kolem Andreje Babiše. Pro silné povahy

12:00 „Demožumpa. Verbež. Pidimužíci. Udav se.“ Další drsné dění kolem Andreje Babiše. Pro silné povahy

Andrej Babiš zažívá perné chvilky. Na Facebooku se do něj zhusta pouštějí jeho odpůrci. Když se pak …