Vánoční svátky pomalu končí a jaký byl tento konec roku pro doktora Zbořila? „Je to opravdu letos více než nepříjemné. Kupodivu nepociťuji materiální bídu, ale zoufalý nedostatek empatie a schopnosti porozumět lidem, se kterými se pravidelně setkávám celá léta, a kteří mne dnes a denně dokážou překvapit svou nevychovaností a přesvědčením o vlastní výjimečnosti. Asi je to to nejhorší, co se části české společnosti mohlo přihodit, a to dokonce i při snaze, aby tomu tak nebylo. Jak říkali starci, člověk zřejmě nemůže dělat, co chce, ale zřejmě už ani chtít co chce. Podivný stav bez vůle je zdánlivě vyměněn za nekonečné řetězce přání a tužeb bez jakéhokoliv naplnění.

Sotva se země začala probírat z následků covidové pandemie, přišla válka na Ukrajině. Celý rok se tak nesl ve znamení této války. „Jsme ve válce, tvrdí hned dva nejvyšší představitelé našeho státu. Já si to ale nemyslím. Je to zase jen jejich touha po touze a s ohledem na jejich vzdělání a zkušenosti by se už dávno oba mohli začít stydět a být příkladem svým laciným epigonům, kteří jimi snad už dávnou ani nedokážou být,“ říká politolog.

Rok 2022? „Pro mě a zbytek rodiny příšerný“

Inflace, migrační krize, ekonomická krize a jaký byl rok 2022 pro doktora Zbořila? „Pro mne a zbytek naší rodiny byl příšerný. Snad se dokonce budeme muset umět nějak zařídit a rozejít se s lidmi a zemí, ve které naše rodina žila po několik generací. Ale co dělat, když den za dnem přicházejí tak neočekávané, kterým se už obáváme říkat ‚jobovky‘. Stále se ještě občas setkávám s občasnými projevy účasti a optimismu, ale je jich stále méně a i tak jsou spíše smutné a neveselé. Když se ohlédnu za mediálním burácením nenávisti v jakékoli části světa, chce to úsilí téměř olbřímí, aby bylo možné alespoň trochu pohnout s balvany hlouposti a jejich obdivovateli někam za horizont marného lidského snažení,“ komentuje Zbořil.