V rámci cvičení pořádaného od 3. března do 22. dubna 2016 se ve výcvikovém prostoru Libavá vystřídalo 15 jednotek Aktivní zálohy. Skupinu mediálních pracovníků, vojenských a bezpečnostních odborníků pozvali příslušníci jedné z cvičících jednotek aktivní zálohy – pěší roty 121. strážního praporu Praha-Střední Čechy, který podléhá Krajskému vojenskému velitelství Praha.
Úvodem je třeba uvést, že samostatné pěší (strážní) jednotky plní stále především úkoly určené v roce 2004. Nejedná se tedy o primárně bojové formace určené ke standardnímu střetu s vojensky vybaveným a organizovaným protivníkem. Ovšem v současnosti roste důležitost právě ochrany vlastního území, strategických objektů a pomoci obyvatelstvu z hlediska teroristických útoků a tím i hodnota strážních jednotek.
Vedení záložáků pomalu přebírá mladší generace, protože tatíci zakladatelé Jiří Kunc, František Koch a někteří další již překročili věk šedesáti let, který tvoří horní hranici služby v Aktivní záloze. Přibývá lidí, kteří před vstupem do Aktivní zálohy nikdy nebyli na vojně a postrádají i základní znalosti, o návycích nemluvě. To samozřejmě vytváří větší tlak na výcvik a odbornost, ale zároveň prodlužuje možnou délku služby.
Záložáci nacvičovali v turnusech o délce jednoho a půl týdne různé formy činnosti, a to jak samostatně, tak ve spolupráci s útvary AČR. Pohybovali se při tom po větší části území vojenského prostoru a využívali částečně i jeho logistické zabezpečení, především pro práci štábů a ubytování, protože teplota mnohdy klesala výrazně pod nulu. Nicméně se cvičilo bez ohledu na počasí a v případě potřeby využívalo vybavení pro delší pobyt v terénu.
Prezentaci cvičení Hradba 2016 na zahájení mediálního dne realizoval velitel cvičení plukovník Jaroslav Hrabec. Skupinu návštěvníků vedl s odborným výkladem podplukovník Robert Speychal, velitel pěší roty 121. strážního praporu. Na jednotlivých pracovištích zajišťovali informace velitelé jednotek. Příslušníky zálohy navštívil rovněž veterán z Afhghánistánu desátník Lukáš Hírka, který s nimi probíral svoje zážitky a bojové zkušenosti. Člověk, který obětoval v boji proti teroristům kus svého zdraví, požívá mezi záložáky, a nejen mezi nimi zvláštní úctu.
Podplukovník Speychal uvedl, že hlavní problém z hlediska bojového nasazení tvoří v jednotkách záložáků komunikace. Jednak na odpovědnost, organizaci a komunikaci mnohdy nejsou zvyklí z civilu, jednak vojenská komunikace je specifická. U mladé generace oblíbené celodenní koukání do mobilů ji nenahradí. Je třeba vytvářet návyky z hlediska organizace, služební hierarchie a týmové činnosti. Kvalitní jednotlivec tvoří základ úspěšného týmu a nekvalitní může jeho práci zničit a v bojovém nasazení všechny ohrozit.
Dále jsou zde mnohdy nedostatky ve fyzické přípravě. Jedno či dvě cvičení za rok ji nenahradí a každý jednotlivec se musí připravovat sám. V neposlední řadě se jedná o schopnost překonávat zátěžové situace, a to po delší dobu. Psychická připravenost je v řadě případů důležitější než fyzická a nepochybně spolu tvoří základ úspěšné bojové činnosti. I zde se především u mladších záložáků projevují různé negativní společenské trendy, počínaje oficiálně preferovaným bezmezným individualismem.
V neposlední řadě zmínilo několik přítomných odborníků materiální a finanční problematiku. Řadu let trvalo, než záložáci dostali aspoň náhradní části polních stejnokrojů. U nich, stejně jako u vojáků v činné službě se projevovaly vleklé problémy z hlediska logistického zabezpečení, počínaje botami. Přestože, v současnosti jsou tyto problémy odstraněny, dodnes si mnozí kupují některé speciální výstrojní i jiné součástky. Zdravotník, odborník od záchranky, vytvořil pro svoji jednotku za vlastní špičkovou soupravu.
Již v devadesátých letech se projevil další problém. Záložáci v pozici zaměstnanců měli problémy s uvolňováním na cvičení. Zaměstnavatelé až na výjimky logicky preferují stálé zaměstnance, zvláště když jde o obtížně nahraditelné specialisty. Mnozí nadšenci mohli vyrážet na cvičení pouze o víkendech, nebo v rámci dovolených. V některých případech jim proto vznikaly i problémy s rodinami. A nastávaly i situace, kdy dostali na výběr, zda budou mít zaměstnání, nebo si hrát na vojáky. Proto nemalou část z nich tvoří živnostníci a podnikatelé, kteří mnohdy obětují pro vlast svůj čas i zisk. Aktuálně, k 1.7. 2016 se s účinností nového zákona o službě vojáků v záloze a novelizace branného zákona zásadně mění finanční ohodnocení jak příslušníků Aktivní zálohy, tak možnost refundace ztrát zaměstnavatelům.
Základ činnosti tvoří samozřejmě štábní práce a komunikace. Zde se začínalo prakticky z ničeho, dnes se používají standardní armádní pojítka. Příprava velitelů k činnosti v terénu na profesionální úrovni je již samozřejmostí. Dodržují se zásady utajení. Z éteru zmizely zbytečné řeči a oblíbené vulgární výrazy. Podle zakladatelů i vojenských specialistů vykonaly jednotky Aktivní zálohy kvalitativně velký skok.
Nejzajímavější součástí prezentace byl zásah proti vozidlu uloupenému teroristy. Ti se ho zmocnili a připravovali se k útoku na základnu bráněnou příslušníky Aktivní zálohy. Problém objevili pozorovatelé v terénu. Vozidlo bylo zastaveno na kontrolním stanovišti, teroristé zajati a proběhla základní pyrotechnická kontrola.
Na dalším pracovišti se nacvičovala ochrana chráněného objektu napadaného figuranty představujícími protivníka. Přitom se zkoušely různé způsoby jak překonávání, tak ochrany různých druhů plotů a zátarasů. Jako strážní a krycí stanoviště sloužily rovněž upravené nákladní automobily. Další pracoviště zůstala při prezentaci utajena.
Základní výzbroj příslušníků Aktivní zálohy AČR tvoří osvědčené útočné pušky (původně oficiálně samopaly) vzor 58, univerzální kulomety vzor 59 v lehkém i těžkém provedení a samonabíjecí pistole vzor 83, které jim poskytuje resort obrany. Uvedená výzbroj může být v případě potřeby rozšířena o ruční granáty a pěchotní protitankové zbraně. Rovněž logistické zajištění je standardní. Výstroj je shodná s vojáky AČR, stravování místy i lepší. Jen se nekoná přehled komických zdravých výživ. V polní kuchyni připravené řízky mizí po celodenní činnosti v terénu rychlostí blesku. Všude platí „suchý zákon“ a dokonce se i dobrovolně dodržuje.
Různé dílčí nedostatky se daří odstraňovat především obrovským nadšením. Příslušníci Aktivní zálohy přejali základní ideu svých zakladatelů a jedná se o zapálené vlastence, kterým jde především o jejich zemi a spoluobčany. To znamená mnohdy víc, než cokoli jiného, nejen pro současnost, ale především pro budoucnost.
(Foto: Martin Koller)
Psali jsme:
Záložáci v minulosti
Již v devatenáctém století si státní armády vytvářely organizovaný systém vojáků-občanů v záloze z těch mužů, kteří absolvovali povinnou vojenskou službu. To s výjimkou Británie a období první a druhé světové války platilo ve většině světa až do sedmdesátých let minulého století, kdy v USA odstartovali systém profesionalizace armád. Paralelně existovaly různé branné organizace, které soustřeďovaly jak vojáky v záloze, tak vlastence v přípravě k obraně vlasti.
V Československu byl vývoj obdobný od roku 1918, kdy jsme se osvobodili z několikasetleté rakouské okupace. Historicky se vlastenecké branné organizace opíraly o několik organizovaných občanských spolků. Především vlasteneckých sportovních organizací Sokol a Dělnické tělovýchovné jednoty, které dokázaly postavit jednotky s několika tisíci dobrovolníků. Ty se zúčastnily v rámci dobrovolnických pluků Stráže svobody osvobozování Slovenska. Dále o naše legionáře ve Francii, Rusku a Itálii za první světové války, do jejichž řad vstupovali i civilisté českého a slovenského původu žijící z různých důvodů v zahraničí.
Pod vedením slavného generála Šnejdárka byla dále založena Národní garda. Organizace tohoto jména existovaly v mnohdy operetní podobě již před rokem 1918. V roce 1926 byly dobrovolnické ozbrojené jednotky sloučeny do Svazu ozbrojených jednot republiky RČS přejmenovaného roku 1930 na Národní gardy. V době mobilizace před mnichovskou zradou západních demokracií nastoupili českoslovenští vojáci v záloze, s výjimkou části takzvaných sudetských Němců, ke svým útvarům a dobrovolníci k nové formaci Stráž obrany státu (SOS).
Našeho odboje na západě a na východě se účastnilo velké množství našich občanů, kteří vstoupili do českých ozbrojených formací vytvářených v Polsku, Francii, Británii (včetně území na Blízkém a Středním východě) a v Sovětském svazu. Další bojovali přímo v zahraničních armádách protifašistické koalice, především v Jugoslávii a Francii.
V období po druhé světové válce fungoval standardní systém prezenční služby a vojáků v záloze až do profesionalizace armády v roce 2004. Od roku 1990 došlo k postupné redukci počtů naší armády a výraznému poklesu její bojeschopnosti z hlediska obrany státu. K hlavním důvodům patřila politika dlouhodobě potlačující vlastenectví, likvidace systému výcviku vojáků v záloze a zaměření na zahraniční mise. Nebezpečí si již v polovině devadesátých let povšimli mnozí vlastenci.
Počátky Aktivní zálohy AČR
Prvním impulzem k činu se stala fantastická oslava ukončení druhé světové války v roce 1995, kdy před více než 200 000 občany pochodovali v Praze ve větším počtu i veteráni z různých bojišť druhé světové války. Relativně nepočetná skupina organizátorů (k níž patřil i autor tohoto článku) soustředěná kolem klubu CI5 naproti smíchovskému nádraží dokázala uspořádat s pomocí mnoha vlasteneckých nadšenců vojensko-historickou a kulturní akci nemající později obdoby. O Jiřím Kuncovi, provozovateli CI5, vyšel v té době článek s příznačným titulkem Šílenec.
Ministerstvo obrany, snad s výjimkou Vojenského historického ústavu, přistupovalo k civilním vlasteneckým iniciativám váhavě, možno říci s podezřením. Důležitý segment tvořily kluby vojenské historie a sběratelé disponující historickou technikou. Určitým vzorem byla akce v roce 1991 oslavující osvobození Plzně v květnu 1945. Za naprosto zásadní lze označit fakt, že se organizátorům podařilo realizovat oslavu v roce 1995 na bázi vlastenectví a poděkování hrdinům a zabránili její ideologizaci.
O rok později se na Měříně sešli reprezentanti vojenských historických klubů a organizátorů uvedených oslav reprezentovaní především Jiřím Kuncem, Františkem Kochem a Václavem Marhoulem s náčelníkem Generálního štábu Jiřím Šedivým. Projednávala se tam možnost zapojení občanských iniciativ a realizace dobrovolných cvičení vojáků v záloze.
Generál Šedivý vydal v roce 1999 rozkaz k povolání dobrovolníků na první dobrovolná vojenská cvičení. První se konalo již v září toho roku ve Strašicích a absolvovali je dobrovolníci sdružení kolem Vojenského muzea na demarkační linii v Rokycanech. V roce 2000 byla u 22. mechanizovaného praporu ve Strašicích vytvořena 1. mechanizovaná rota, později s čestným názvem Československých legií. Vytváření jednotek aktivní zálohy umožnil oficiálně v roce 2002, právě včas, nový branný zákon. Jednotky aktivní zálohy se mimořádně úspěšně podílely na likvidaci povodní roku 2002 v rámci operace Obnova. V několika případech „nasadily“ i historickou vojenskou techniku.
Následný vývoj, ne vždy zcela pozitivní, vedl k tomu, že k prvnímu lednu 2004 byly ustaveny předurčené ucelené jednotky Aktivní zálohy dobrovolně zařazené přímo v tabulkách armády, a to ve formě strážních rot, později praporů jako samostatné jednotky. Těch vzniklo celkem 14 s úkolem střežení strategických objektů, pomoci při živelných katastrofách a k ochraně hranic. Zároveň vznikaly roty tvořící organickou součást různých vojenských útvarů. Z nich je třeba jmenovat především 1. tankovou rotu Československých legií tvořící součást 73. tankového praporu v Přáslavicích.
Je třeba popravdě uvést, že záložáci nebyli vždy a všude vítáni. U útvarů byli logisticky zajišťováni ze zásob útvarů, které poté chyběly vojákům. Armáda totiž logistické navýšení vesměs nezajistila. V řadě případů se stali doslova trpěnou partou obtížných civilistů hrajících si na vojáky. Ani reprezentace resortu jim po odchodu generála Šedivého nebyla příliš nakloněna s dočasnou výjimkou náčelníka Generálního štábu generála Štefky. Vývoj v resortu obrany ani z dlouhodobého hlediska nesliboval až do minulého roku příliš pozitivní změny. Ty nastaly pod tlakem mezinárodní bezpečnostní situace.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pas
