„V posledních letech Rusko potichu zkoušelo, jak moc je Západ ochoten tolerovat to, kam až může Moskva ve své mocenské politice zajít. Tato strategie má několik důsledků: Rusko nadále nelegálně ovládá části Gruzie, úspěšně anektovalo Krym, pokračuje v podpoře proruských separatistů na východě Ukrajiny, nemluvě o narušování vzdušného prostoru nad Velkou Británií, Pobaltím, či Tureckem, které nakonec vedlo k sestřelení ruské stíhačky,“ konstatuje a věnuje se Sýrii, kdy podle něj rovněž ruské angažmá v této zemi nenese žádné pozitivní dopady. „Zapojení do konfliktu na straně Asadova režimu sebou nepřináší kýžený boj proti terorismu, nýbrž značné civilní oběti,“ poznamenává. Ruské letecké útoky navíc dle jeho názoru donutily další tisíce lidí opustit své domovy v Sýrii.
„Pořád si budeme myslet, že to Rusko myslí s námi vlastně dobře?“ ptá se.
„Na jedné straně máme starou, nemocnou velmoc, která se nikdy nebyla schopna vyrovnat se ztrátou své moci po pádu berlínské zdi. Na druhou stranu zde máme USA, které se z mnoha důvodů stahují nejenom z oblasti Blízkého východu, ale i ze střední a východní Evropy,“ poznamenává dále Ženíšek.
PhDr. Marek Ženíšek, Ph.D.
Dle jeho názoru bychom neměli zapomínat na to, že Rusko je revisionistická, silně nacionalizovaná země s obrovským vojenským potenciálem, které by rozpad Evropy přinesl největší prospěch.
„K tomu nám napovídá všudypřítomná ruská propaganda, která je z internetových zdrojů stále častější a cílenější. Antiamerická a antibruselská rétorika či hrozby z islamizace Evropy v naší společnosti vzbuzují jen to nejhorší. Ruská informační válka nachází bohužel živnou půdu v naší společnosti. Proti té je třeba začít koordinovaněji bojovat a nebát se do toho boje dát peníze,“ dodal s tím, že bychom v současné době neměli v žádném případě snižovat sankce proti Ruské federaci, dokud nezačne dodržovat mezinárodní právo. Neměli bychom také dle jeho názoru brát celoevropské navyšování rozpočtů na obranu jako pouhou formalitu. A měli bychom si, jak říká Ženíšek, také přestat konečně myslet, že by Česká republika mohla mít šanci ve světě jako samostatná velmoc.
Původní text ZDE.
„Vždycky tu byl, je a bude nějaký celek, kterého budeme součástí. A pokud si mám vybrat mezi tím, zda chci být v ne úplně ve všem dokonalém celku EU, Ruska či islámského světa, vyberu si EU. A nepochybuji, že by si většina vybrala jinak,“ zakončil.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
