„Evropské elity se tolik neobávají útoku na své domovské země, jako spíše ztráty prvenství, ve kterém se po desetiletí pohodlně usadily jako mladší partneři Spojených států,“ vysvětluje analytička Rochowanski v komentáři na jacobin.com. Podle ní kroky evropských politiků, od zvyšování vojenských výdajů až po nákup drahých amerických zbraní, nemají tolik obranný charakter, jako snahu zachovat si globální prestiž a strategickou relevanci.

Po konci studené války, kdy se USA staly jedinou světovou supervelmocí, mohly evropské státy operovat ve stínu americké dominance. „V pohodlném stínu americké nadvlády si evropské státy mohly dovolit sebevědomou, někdy i bezohlednou zahraniční politiku. Mohly poučovat ostatní o hodnotách, zasahovat do vnitřních záležitostí třetích zemí a účastnit se vojenských dobrodružství, aniž by se musely starat o skutečnou rovnováhu sil,“ připomíná Rochowanski.

Nástup multipolárního světa však mění pravidla hry. Ministr zahraničí USA Marco Rubio v lednu tohoto roku prohlásil, že unipolární období bylo anomálií a svět se vrací k multipolárnímu řádu, v němž jsou Rusko a Čína plnohodnotnými velmocemi. Evropa se nyní ocitá v situaci, kdy se musí vyrovnat s vlastní strategickou slabostí a se ztrátou vlivu.

Zbrojení jako prestižní strategie

Evropské země reagují zvyšováním vojenských výdajů, údajně kvůli bezprostřednímu ohrožení Ruskem. „Evropa utrácí spoustu peněz na vše, co souvisí s válkou… Tyto kroky nejsou motivovány strachem z útoku Ruska, ale jsou míněny jako úplatek. Evropští lídři páchají ekonomickou sebedestrukci a ponižují se, protože očekávají, že odměna – pokračující zástupné užívání americké nadvlády – stojí za tu vysokou cenu,“ konstatuje Rochowanski.

Tato strategie se projevuje nejen masivním nákupem zbraní, ale i politickými postoji, které mají demonstrovat vojenskou připravenost. Evropské státy se často odvolávají na údajnou hrozbu z ruské strany, přičemž konkrétní důkazy o takovém útoku prakticky neexistují. „Evropské zahraničněpolitické kruhy se domnívají, že jakýkoli kompromis na Ukrajině by byl rovnocenný strategické porážce EU, a to je pro ně nepřijatelné a ponižující,“ dodává analytička.

Multipolární svět a ztráta statusu

Rochowanski upozorňuje, že Evropa stále nedisponuje vlastní velkou strategií – jasnou vizí své role ve světě a odpovídajícími prostředky k jejímu naplnění. „Jakákoli definice bezpečnosti v Evropě vyžaduje to, co vědci nazývají ‚velkou strategií‘. Současné zbrojení místo toho působí jako zběsilé, bezhlavé zaškrtávání políček na objednávkových listech, které dlouho leží v kufřících obranných lobbistů, ale nemají nic společného s rychle se měnící realitou války,“ vysvětluje.

Evropské elity se tak snaží zachovat postavení, které jim historicky přinášelo prestiž, i za cenu ekonomické a politické sebedestrukce. Ve světě, kde multipolární rovnováha přináší nové mocenské osy a Čína, Rusko a USA určují globální dění, musí Evropa nalézt nové místo v mezinárodní politice.

Eurasie nekončí Ruskem

Podle Rochowanski je problematické, že evropské strategie často ignorují širší kontext Eurasie. Komentáře německých, francouzských či britských politiků, které zdůrazňují rivalitu vůči Rusku nebo Číně, naznačují touhu po hegemonii, nikoli jen snahu chránit vlastní území. Evropa tak místo konstruktivní účasti na mírových jednáních a místo diplomatické deeskalace sáhne po militaristických řešeních, která mohou být riskantní a kontraproduktivní.

„Tyto kroky nejsou motivovány skutečnou obranou kontinentu, ale snahou zachovat si vliv a prestiž v multipolárním světě. Evropa se snaží udržet pozici velmoci, i když vlak globální politiky už jí ujel,“ uzavírá analytička Rochowanski.

Evropa se tedy ocitá mezi dvěma světy: historickou rolí spoléhající na americkou hegemonii a novou realitou, v níž bude muset definovat vlastní strategii a vyjednávat s globálními hráči na rovné úrovni. Tento proces však zatím neprobíhá systematicky a mnohé kroky evropských lídrů působí spíše jako panický reflex než promyšlená strategie.

Psali jsme:

Putin o Trumpově plánu: Dobrý základ pro budoucí dohody

Řekne se „mír“ a akcie zbrojařů padají. Hlavně v Evropě

Hrozivé plány EU s velkým dopadem na ČR. A u stolu Fiala?

Foltýn se rozzlobil: Fabriky mají jet na plný plyn!