Dění kolem katalánského referenda je úvodním tématem pravidelného přehledu mediálních zajímavostí tohoto týdne. „Od toho minulého se vyhrotily všechny možné situace, represívní orgány z Madridu pomalu přikročily k realizaci různých výhrůžek. Vypadá to, že skutečně hodlají zabránit referendu silou, zatýkáním a kriminalizací aktérů, což samo o sobě je děsivé. V člověku, který si pamatuje z osmdesátých let, jak se silou, pendreky, slzným plynem a vodními děly bránilo občanům projevit veřejně svou vůli, to dobré pocity nepřidá. Tím spíš, že čísla zdaleka nejsou tak jednoznačná, jak se zřejmě v tuto chvíli Madrid obává. Pokud se dá věřit zpravodajům České televize, tak podle průzkumů chce drtivá většina obyvatel Katalánska, aby se referendum uskutečnilo, ale jen přes 40 procent je v tuto chvíli odhodláno hlasovat pro odtržení od Španělska,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To považuje za hodně důležitá čísla, protože z nich je patrné, že nejde o útok na státoprávní uspořádání, jak je vnímáno z Madridu, odkud znějí i taková slova jako vzpoura. „To není vzpoura, ale vzedmutí lidové vůle jako důsledek toho, že tam už dost dlouho existuje hnutí pro osamostatnění Katalánska, které má své důvody, kulturními počínaje a ekonomickými konče, nebo naopak. Každopádně v tuto chvíli už ta otázka nestojí tak, zda Madrid připustí odtržení, nebo nepřipustí, ale zda Madrid vůbec připustí debatu o tom, co si lidé myslí, zda připustí, aby se lidé svobodně projevili v referendu. To je zásadní věc, přestože když se na to dívám svýma očima, tak člověk nemůže mít radost z toho, že se má dělit jeden poměrně silný evropský stát s mnohasetletou tradicí, který má za sebou úctyhodnou a významnou minulost i kulturu,“ upozorňuje mediální analytik.
V sídle evrosojuzu nemají jistotu, jak se situace ve Španělsku vyvine
Navíc to může povzbudit různé autonomisty v jiných národních okruzích, což může vyvolat v Evropě velký chaos. „Nejsem si ovšem jistý, alespoň jsem od pana premiéra Rajoye žádná taková slova neslyšel, že právě tohle je hlavní argumentace vlády v Madridu, proč chce za každou cenu zabránit referendu, že mezinárodní dopad španělskou vládu asi moc nezajímá. Na druhou stranu není se co divit. Já jsem se snažil velice pilně sledovat reakce lídrů Evropské unie počínaje Junckerem a nezaznamenal jsem silné stanovisko k aktuálnímu dění ve Španělsku a v Katalánsku, protože zřejmě v sídle evrosojuzu nemají jistotu, kam to může vést. Je tu několik věcí, které si navzájem dost silně odporují. Na to poukázala i návštěva katalánského ‚ministra zahraničí‘ Raüla Romevy, velice charismatického a inteligentního člověka, v Česku a jeho pondělní vystoupení v České televizi,“ poznamenává Petr Žantovský.
Přitom nám prý nedochází, že tento politik má za sebou poměrně silně extrémní levicovou minulost. „Ani to politické podloží autonomistického hnutí není na první pohled zřejmé. Co to je vlastně za politiky, jakou mají ideovou orientaci, jsou nalevo, napravo? Ten katalánský ‚ministr zahraničí‘ řekl zajímavou věc, která by neměla zapadnout, to je docela chytrý způsob argumentace. Prohlásil, že od Čechů a Slováků by na jejich adresu neměla padat vůbec žádná kritika, protože jsme se také v klidu rozdělili a po nějakém čase jsme se sešli v Evropské unii a v evropských institucích. Takže nejde o to, že Katalánsko chce přestat spolupracovat s Madridem. Dokonce několikrát deklaroval, že samostatné Katalánsko bude usilovat o vstup do Evropské unie. No nevím, jestli Evropská unie bude ještě existovat, až se bude Katalánsko o něco takového snažit,“ neodpustí si mediální odborník rýpnutí na adresu EU.
Velmoci ještě nevědí, k čemu by samostatné Katalánsko použily
Zatímco politicky to úplně čitelné není, ekonomicky jde o to, že Katalánsko je zdrojem velké části španělského hrubého národního produktu, z čehož plyne, že z katalánských zdrojů se sanují ekonomicky slabší oblasti. „Vedle ekonomického důvodu existuje i kulturní, takže je zapotřebí o tom velmi dumat. Mám takový pocit, když o tom nedumá evropská reprezentace, nebo alespoň o jejím dumání nejsme z našich médií informováni, že o tom asi příliš nedumá nikdo. Média to předkládají jako atraktivní událost, maximálně se tomu dá předznamenání, že by se nemělo používat násilí v ulicích a podobně. Ale nemyslím si, že máme všechny informace, že o tom všechno víme a že si o tom dokážeme udělat nějaký názor. To je docela špatně a uvítal bych, kdyby se na toto téma mluvilo zasvěceněji zejména v pořadech nebo v mediálních produktech, které jsou k tomu určeny,“ konstatuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Analogií k dění kolem Katalánska může být Kosovo, kde proběhlo referendum, ale teprve hodně let poté bylo po různých politických peripetiích jednostranně vyhlášeno samostatné Kosovo. „Samostatné Kosovo bylo obratem uznáno mnoha zeměmi světového společenství jako samostatný stát. Pokud vím, tak Kosovo neuznaly jako samostatný stát Španělsko, Slovensko a nějaké další země. Každopádně Kosovo se osamostatnilo pod mezinárodní kuratelou a s mezinárodní pomocí a teď už asi nemá smysl šířit se o tom, jaké poměry tam nastaly, kdo se dostal do čela státu a komu to geopoliticky prospělo. Je klidně možné, že Katalánsko je v tuto chvíli ve vzduchoprázdnu z hlediska geopolitického prostě proto, že velmoci ještě nevědí, k čemu ho použijí. A i to je vlastně otevřená otázka a téma k nějakému politickému nebo mediálnímu komentáři, na který stále čekám,“ přiznává mediální analytik.
ČTK se zapouzdřila do zúženého okruhu informačních zdrojů
U druhého tématu předesílá, že má k němu dvojnásobně osobní vztah. „Jsou to dvě zprávy, které proběhly našimi informačními zdroji, já je mám ze serveru Česká média. Obě se týkají České tiskové kanceláře a jejího vztahu k Parlamentním listům. Ten můj dvojí vztah je jasný. Jednak pro ParlamentníListy.cz poskytuji tyto rozhovory a jednak jsem byl nominován do Rady ČTK,“ vysvětluje Petr Žantovský. Ta první zpráva se týkala stížnosti na to, že ČTK zamlčela ve zprávě o kandidatuře Františka Ringo Čecha jako lídra Strany práv občanů původní zdroj ParlamentníListy.cz. Druhá zpráva informovala, že se předseda Rady ČTK Tomáš Mrázek obrátil na generálního ředitele Jiřího Majstra s dotazem, proč agentura nepřevzala informace z rozhovoru Parlamentních listů s prezidentem republiky Milošem Zemanem, když jako veřejnoprávní podobné informace běžně zpracovává.
„Byl jsem tázán jedním novinářem, co mě vede ke kandidatuře, co mně na ČTK vadí, či nevadí, a jaká je moje představa o mém eventuálním působení, kdybych byl zvolen, jakože zatím nebyl zvolen nikdo. Otázka padla asi před dvěma týdny a já jsem odpověděl, že mám pocit, že se Česká tisková kancelář hodně zapouzdřila do zúženého okruhu informačních zdrojů a ignoruje to, co se děje kolem těchto vybraných zdrojů. Neinformuje tak v úplnosti a ignoruje i existenci internetového prostředí, kde se také objevují informace, co standardními médii vůbec neprojdou. Tudíž je nelze ani zdrojovat, ani reflektovat v servisu ČTK a přitom je Česká tisková kancelář de facto zprostředkovaně státem organizovaná a placená organizace,“ poukazuje mediální odborník.
Agentura musí mít nepsaný, ale vnitřně respektovaný blacklist
S jeho posledními slovy by nepochybně generální ředitel ČTK nesouhlasil a nejspíš by namítl, že od státu žádné peníze nedostává. „Nu, bezprostředně jistě ne, ale servis ČTK si kupují mnohé státní orgány, orgány veřejné správy, mnohé povinně, takže veřejné prostředky na účtech ČTK samozřejmě končí. Myslím si, že jako komerční tisková agentura by ČTK už dávno zkrachovala, kdyby neměla v dostatečné míře tyto zdroje. Díky své stoleté existenci má obrovský archív, úctyhodný je zejména obrazový a je možné s ním obchodovat, ale prodej práv k fotografiím by nebyl dostačujícím zdrojem pro existenci tak velké organizace. No a protože je tato organizace nějakými způsoby navázána na veřejné zájmy a veřejné prostředky, tak by člověk čekal, že bude fungovat maximálně korektně, objektivně, pluralitně a bude si všímat všech informačních zdrojů a nebude kádrovat jednotlivé informační zdroje,“ myslí si Petr Žantovský.
Z obou výše uvedených zpráv lze usoudit pouze na jeden jediný závěr. „ČTK má nějaký vnitřní – zřejmě nepsaný, ale respektovaný – blacklist informačních zdrojů, které se buď neuvádějí, nebo vůbec necitují. A patrně mezi ně patří i ParlamentníListy.cz a nepochybně je ten blacklist mnohem širší. To je úkaz, který se projevuje v mnoha soukromých médiích, ale projevuje se i ve veřejnoprávních médiích. To je koneckonců častý důvod mých zdejších nářků nad realitou České televize, že nedostatečně zdrojuje informace z webových médií, že se spoléhá pouze na svoje ‚osvědčené‘ mainstreamové zdroje. Ale ty už nepostačují. Doba pokročila a dnes jde spousta informací i jinými cestami. A kdo jiný by to měl první zachytit a využívat než veřejnoprávní mediální instituce, jako je Česká televize nebo v daném případě Česká tisková kancelář,“ připomíná mediální analytik.
Generální ředitel se radním vymlouvá, že si nedokázal obstarat informace
„Je samozřejmě bizarní, že ve všech případech pan Majstr, jak se dočítám, argumentuje tím, že nemá dostatek informací. Nuže, když nemá dostatek informací, tak proč tu práci tedy dělá? Ta interpelace pana předsedy Mrázka následovala asi devět dní poté, co se předmětná událost odehrála. Za devět dní si pan generální ředitel nedokázal obstarat dostatek informací k této věci. To mi přijde jako trestuhodné a ke zvážení, jestli je ten člověk na svém místě,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský k muži, jemuž první zvolení do čela ČTK po prohraném výběrovém řízení přinesl bezprecedentní postup všech zainteresovaných. Podruhé byl na dalších šest let zvolen loni. „V té Radě nejsem, tak si mohu dovolit zmíněné závěry činit. Je na této Radě, aby sledovala, zda tyhle úkazy, o nichž mluvím, jsou spíše výjimkami, nebo spíše pravidlem. No a pokud jsou pravidlem, tak z jakého důvodu, případně kdo za to nese odpovědnost a co s tím dělat dál,“ podotýká mediální odborník.
Na závěr se vrací k načas opuštěnému, ale jinak oblíbenému žánru „největší nesmysl týdne“. „Ten jsem si přečetl ve čtvrtek na Novinkách. Dlouhá léta jsem měl v určitém typu specifické úcty komentátora Alexandra Mitrofanova, protože jsem si říkal, že když čtu jeho komentáře, tak vím, že čtu oficiální názory Lidového domu, protože se svými názory vždy blížil oficiální linii sídla ČSSD, ať už tam byl kdokoli v tu danou chvíli. Stejně jako když chci vědět, co si myslí Zaorálek, přečtu si Lukáše Jelínka. Když jsem svého času chtěl vědět, co si myslí Špidla, tak jsem si přečetl Jakuba Patočku, který mu dělal poradce. A tyhle kohabitace fungují i v jiných stranách, nejenom v sociální demokracii. Když si chci přečíst názor ODS, přečtu si patrně komentář pana Pečinky, abych hovořil vyváženě,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Mitrofanov chtěl být vtipný, ale možná by potřeboval lékařskou pomoc
Nu ale komentářem ze čtvrtečních Novinek mu Alexandr Mitrofanov poněkud vyrazil dech. „Začal jsem přemýšlet, jestli by neměl vyhledat nějakou odbornou lékařskou pomoc. Protože sepsal článek, který měl být zřejmě vtipný. Já jsem se u něj tedy nezasmál, ale možná je to moje chyba, že mám špatný smysl pro humor. Ten článek se jmenoval ‚Řád Čestného podržtašky‘. Dopředu řeknu, že byl o Miloši Zemanovi. Pan Mitrofanov tam v několika případech vyjádřil přesvědčení, že český prezident je nějak velmi milostně angažován v některých jiných lidech nebo situacích a používal k tomu skutečně téměř až erotické slovní a stylistické prostředky. Například cituji: ‚Tento výrok pronášel český prezident ve chvíli, kdy se mu spojily dvě lásky.‘ Mínil tím k Trumpovi a k Putinovi. Dále cituji: ‚Láska k Donaldovi, ten krásný rudý karafiát, začala brzy vadnout‘,“ pokračuje mediální analytik.
Ve stejném duchu se nesla i další část Mitrofanovova textu: „Náš prezident se držel. V době, kdy byl úplně zaláskován, totiž pochopil z telefonického spojení s předmětem své touhy, že ho zve na rande do svého hnízdečka.“ „Tím je míněn telefonát s pozváním Zemana od Trumpa na neuskutečněnou návštěvu. Vzápětí to ovšem pan Mitrofanov pointuje, protože píše, že milostná aféra prezidenta Zemana a prezidentů velmocí pokračuje, to parafrázuji. Dále pak píše, že Zeman prohlásil: ‚Prezident Putin mě zatím pozval do Soči a já to rád přijímám.‘ No a Mitrofanov to komentuje citací klasika: ‚Za trochu lásky šel bych světa kraj.‘ Nu, nevím, jak se panu Mitrofanovovi jeví Miloš Zeman posledních týdnů a měsíců. Ale mně se jeví, že je docela ve formě. Zhubnul, trošku líp chodí a myslím, že se věnuje své práci,“ komentuje Petr Žantovský hlavu státu z poslední doby.
Je k nevíře, jak se komentátor mohl autorsky tak uhvízdnout
Přitom ale za léta, co má možnost Miloše Zemana vídat, u něj nikdy nepozoroval nějaké úchylné sklony k některým živočichům typu politiků. „Když vzpomenu hezké fotografie líbajícího se Ericha Honeckera s Leonidem Brežněvem, kdy tomu, co na nich provozovali, se běžně mezi lidmi říká francouzák, tak nic takového jsem u pana prezidenta Zemana nikdy nepozoroval. Ani verbálně nevím o tom, že by vyznával lásku jako – cituji Mitrofanova – krásný rudý karafiát. To jsou Mitrofanovovy dedukce a nevím, co ho to popadlo. Možná když teď se začínajícím podzimem vykouklo trochu sluníčko a o něco se oteplilo, tak se u něj projevilo básnické střevo. Každopádně je ten článek snůškou absolutních nesmyslů, které shromáždil do nějakých třiceti řádek textu, a já jsem si mohl hlavu ukroutit nad tím, jak se člověk, v jehož soudnost jsem vcelku dlouhá léta věřil, mohl takhle autorsky uhvízdnout,“ přiznává mediální odborník.
Ing. Miloš Zeman
Celý text komentátor pointoval už poněkud méně milostně, protože vztah prezidenta k Číně ohodnotil slovy, že Miloš Zeman se do Číny jezdí učit, jak stabilizovat naši společnost, což se pak projeví „v zásazích policie proti Čechům během návštěvy čínského prezidenta v Praze“. „Nu, já jsem si všiml, jak se zcela agresívní poslanec Kalousek s dalšími politiky Bursíkem a spol. snažili dostat přes policejní zátarasy do místa, kam byl zamezen vstup. A to byl jediný zásah policie proti Čechům v období návštěvy čínského prezidenta. Takhle by člověk, který do toho vůbec nevidí nebo ztratil paměť, získal dojem, že česká policie se chová asi jako čínská bezpečnostní složka na náměstí Tchien-an-men svého času. Nevšiml jsem si toho, že by česká policie vytáhla proti panu Kalouskovi a panu Bursíkovi vodní děla nebo že by došlo ke střelbě. Jsou to nabubřelá a přehnaná tvrzení, jimiž Mitrofanov pointuje ten svůj jinak velmi milostný text,“ míní Petr Žantovský.
Novináři se pouštějí do třídního boje, jdou do něj na krev
Nejen z Alexandra Mitrofanova, ale i z některých jiných novinářů má pocit, že ztrácejí soudnost. „Mnohem více než dříve se opírají do toho třídního boje, používají expresívnějších, silnějších a emocionálnějších výrazů a vedou ten boj víc ‚na krev‘, což mi trochu připomíná rétoriku českých novinářů v padesátých letech. Ti také používali velmi poetické výrazivo, ale v podstatě to celé mělo znamenat jen výraz opovržení, boje, nenávisti a velmi negativní emoce. A myslím si, že to je něco, do čeho se teď nějak řítíme. Obklopuje nás to čím dál víc a pranic se mi to nelíbí, protože to prohlubuje příkop mezi lidmi a médii, mezi lidmi a politikou. Prohloubení příkopů znamená konec, zpomalení nebo znemožnění komunikace. A bez komunikace není život. Prostě to není nic dobrého, co nás provází a co nás zřejmě ještě čeká,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
