Podle Pavla Ambrose jsme dnes svědky zániku křesťanských komunit na Blízkém východě. Příčiny i důsledky tohoto jevu vysvětlil v přednášce, v níž shrnul historii křesťanství v oblasti od konce starověku a vzniku Východořímské říše. Křesťanské komunity od třetího století ovlivňovaly charakter tamních různorodých společností. Za jakýsi „zlatý věk“ křesťanství na Blízkém východě lze považovat z ekonomického, sociálního i demografického hlediska 19. století. Tehdy blízkovýchodní křesťané, kteří v předchozích dobách žili spíše na venkově, vesnice opouštějí a vytvářejí městské komunity. Podle Pavla Ambrose v té době křesťanské menšiny otevíraly schopnost komunikace s kulturním světem a stávaly se určitým komunikačním kanálem, skrze který do zaostalé Osmanské říše vnikaly nové myšlenky. „Podle mnohých studií to byly právě křesťanské menšiny, kdo stál u modernizace Východu a kdo přinášel nové myšlenky a modely života, které ovlivňovaly muslimské obyvatelstvo,“ uvedl teolog Ambros. Významnými se podle něj staly demografické trendy, v jejichž rámci se počet blízkovýchodních křesťanů ztrojnásobil a koncem 19. století tvořili pětinu obyvatel Osmanské říše. Demografický nárůst způsobily sociální a hospodářské změny, ale i zlepšení medicínské péče. Později ani silná promuslimská propaganda nevedla ke zvýšení počtu muslimských obyvatel.

20. století jako série tragédií

Oproti předchozí době je dvacáté století z hlediska křesťanů na Blízkém východě poznamenáno velkými tragédiemi, jejichž důsledkem je postupný zánik křesťanských komunit. Pavel Ambros v této souvislosti zmínil arménskou genocidu křesťanů, lausannskou smlouvu z roku 1923, která určila současné hranice Turecka a zakotvila legalizaci řízených deportací velkých skupin obyvatel na základě náboženského principu. To se například týkalo čtyř set tisíc pravoslavných Řeků, kteří museli Turecko opustit. Dalším motivem masakrů a deportací bylo budování státu na národním principu, kdy muslimská společnost přijímá národní princip z Evropy. Později, až po druhé světové válce, lze najít dokonce vliv hitlerovského nacismu a fašismu na vytváření panarabských ideologií apod.