Co se v roce 2018 stane s Českou republikou, nezáleží jen na dění v naší zemi, ale také na vývoji v zemích okolo nás a ve světě vůbec. Navíc je podle pana profesora velmi ošemetné hledat třeba nějaké historické paralely s naší minulostí. Historie se podle Jaroslava Millera neopakuje. Vždy záleží na kontextu toho, co se v danou chvíli děje ve světě.
„Je nicméně pravda, že v dlouhém běhu dějin periodicky přichází po určitých obdobích klidu rozbouření společnosti, můžeme to nazvat třeba krize. Děje se to z různých příčin. Možná je to i tím, že člověk je jankovitý tvor, trošku ho pálí dobré bydlo a touží po nějaké změně, byť je to změna k horšímu, poznamenal Miller.
I dnes cítíme ve společnosti určitý „tekutý hněv“. Ekonomice se sice daří, ale obavy z globalizace či z uprchlické krize jsou ve společnosti přítomny. Mnohým lidem se zdá, že společnost se mění až příliš rychle. Tak rychle, že se tomu mnoho lidí nedokáže přizpůsobit. Tady někde se berou dnešní obavy lidí z budoucnosti. Pokud s tím chce Evropská unie něco udělat, musí se změnit.
„Jednou z nich je bezesporu reforma Evropské unie směrem k akčnějšímu a stabilnějšímu uspořádání. Klesající porodnost a krachující penzijní systémy si nepochybně vyžádají otevřenou diskuzi o řízeném přistěhovalectví, jakkoliv nepopulární tohle téma momentálně v České republice je. K dalším problémům patří dnes nejistá budoucnost transatlantického partnerství, potýkání se s nevyzpytatelným Ruskem, vzestup populismu i měnící se globální klima,“ pokračoval profesor.
Neměli bychom prý také zapomínat, že Evropa je dnes nestabilnějším a nejbohatším regionem světa. Právě náš kontinent může být lídrem v celé řadě oblastí, ale bude záležet jen na nás, jak tento potenciál naplníme. Pokud si řekneme, že Evropská unie je pro nás projektem budoucnosti, bude jím.
Lidé se dnes často míjejí
Stejně tak se musíme naučit vypořádat s fenoménem sociálních sítí. To je nástroj, který dnes umožňuje masovou komunikaci v globálním měřítku. Rozšíření sociálních sítí je podle Millera skutečnou revolucí, na kterou teprve reagujeme. Například tím, že se učíme rozpoznávat lživé či zavádějící zprávy neboli fake news a bránit se jim. Jedou z možností je, že spolu budou lidé více mluvit. Má to ale háček. Pokud např. některý z vědců poskytne rozhovor nějakým novinám nebo serveru a snaží se v něm popsat složitost doby, lidé na vesnici se k rozhovoru často nedostanou, protože čtou jiné noviny a jiné servery. Obě skupiny se tak vytrvale míjejí. Budování občanské společnosti, která bude rozvíjet dialog různých skupin obyvatel, je přitom jedinou obrannou hrází proti nástupu další totality.
Změnit se musí také české školství. Za prvé by mělo žáky a studenty připravit na to, že se život mění. Mladí lidé by měli být schopni se těmto změnám přizpůsobit a třeba změnit několikrát za život práci. Pak je také potřeba žáky vést k úctě ke svobodě a demokracii. Jen pokud si budeme demokracie a svobody vážit, budeme je chtít uchovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
