„Bylo by to krásné, kdybychom dokázali živit občanskou a vlasteneckou identitu jenom z věrnosti zákonům a institucím – jenom z ‚republikánského legitimismu‘. Toto zvláštní spojení razil kdysi Karel VI. Schwarzenberg. Měl tím na mysli vášnivou věrnost demokratickému státu jako takovému, již projevovali hrdinové starého Říma, bojující proti demagogům a jejich pokusům o tyranidu,“ uvádí Putna. Lidská přirozenost je však podle něj křehká a potřebuje symboly, stejně jako státy. 

„Evropská unie, tento náš širší stát, má zdařilé symboly vlajky a hymny. Že se vryly, o tom svědčí i to, jak zuřivě proti nim bojují a jak je zesměšňují současní náckové a Putinovi pohůnci. A tváře? Z počátků Evropské unie si pamatujeme jména Adenauer, Schuman či De Gasperi; s tvářemi už je to horší,“ dodává Putna. Jedním z problémů Evropské unie současnosti je podle něj nedostatek výrazných jmen a tváří – tváří, jež mohou sloužit jako pozitivní symboly. „Jsou tu jen úředníci a straníci, většinou snad aspoň slušní – ale ne státníci. Vlastně jen jeden symbol zbyl dnes Evropě: Angela Merkelová,“ zmiňuje. Merkelová podle něj svým osudem symbolizuje grandiózní úspěch ve vnějším i vnitřním sjednocení Evropské unie.