„Zločinný sebevrah Khalid Masood, původním jménem po své velšské matce Adrian Elms, sice během svého života mnohokrát měnil jméno, bezpečnostní agentuře MI5 byl znám, ale až donedávna se zdálo, že riziko nepředstavuje a na seznamu zhruba tří tisíc islámských podezíraných fanatiků nebyl. To, že se k němu přihlásil Islámský stát, může, ale také nemusí nic znamenat,“ poznamenal úvodem Tomský. Všímá si také toho, že Angličané nepodléhají hysterii, policisté u bran parlamentu dál nebudou nosit zbraně a ostrostřelci budou jistě posíleni. 

„Anglická média na rozdíl od německých nic netutlají ani nezakrývají a podrobně informují o minulosti a náboženství útočníka i životopisu a národnosti náhodných obětí,“ dodal s tím, že ještě před rokem či dvěma se z důvodu politické korektnosti často spekulovalo o labilní psychologii nebo problematické, násilné minulosti útočníka a v jeho nešťastném životním osudu se hledaly důvody, proč podlehl „radikalizaci“, aby jeho vražedný stín nepadl na nevinnou a mírumilovnou islámskou menšinu. Jak však zmínil následně, zakrývání problému vždy nakonec vedlo k diskusi a ke zjištění, že kořeny islámského fanatismu jsou náboženské.