Le Fay dokázala téma spojit i s další svou srdeční záležitostí – obhajobou Norska a jeho sociálky Barnevernet, kterou Češi, kteří o tom nic netuší, viní ze zásahu proti „asociální české rodině Michalákových“.
Češi podle ní mají rádi švédské výrobky – nábytek, auta, hudbu i literaturu. Švédský pohled na svět, který dal těmto výrobkům vzniknout, ale odmítají. Tímto „švédským náhledem na svět“ má být rovnoprávnost pohlaví, právo dítěte na svůj názor anebo ochrana přírody.
Námitkám autistickou poruchou Thunbergové Le Fay čelí tím, že připomíná dánsko-švédský televizní seriál, kde vymyšlená hrdinka dokázala s tímto postižením nejen normálně žít, ale dokonce vyšetřovat závažné kriminální případy. „Ve Skandinávii je totiž zřejmě možné všechno – nejenže žena pracuje jako detektiv, ale dokonce i osoba s poruchou autistického spektra,“ vysvětluje Le Fay.
Všechny psychické nemoci, kterými Greta trpí, představují prý pro běžného Čecha příliš mnoho cizích slov, takže si prostě řeknou, že je divná.
„Shodou okolností pečuju o dívku, která je stejně stará jako Greta. Umí sedm jazyků, dokáže napsat báseň, zazpívat anglickou píseň bez přízvuku, vytvořit webové stránky, demonstrovat za klima i říct jasně svůj názor. Mezi jejími předky jsou Američané, Slováci, Filipínci, Španělé i Číňané. Jejímu původu i talentům průměrný Čech také moc nerozumí,“ podělila se o vlastní zkušenost s průměrnými Čechy. Její svěřenkyně na to nedbá a klidně vodí na demonstrace i sedmiletou dceru paní Le Fay.
Ta v nich vidí naději, že současné děti budou chytřejší než současná generace, že nebudou trpět postkomunistickým syndromem a nebudou se bát říci svůj názor. Jenže lidé, kterým sebevědomí chybí, mají s takovými lidmi problém.
Pokračovala v líčení příběhu své svěřenkyně, kterou předtím v Klokánku napomínali, že moc sedí u počítače, a ona přitom psala do školy práci o zpracování plastů. „Neporozuměli jí ani kriminalista z Prahy 4, státní zástupkyně a ani policistky, které šetřily stížnost na postup vyšetřovatele. Všichni se jako jeden muž shodli na tom, že není možné, aby člověk v šestnácti letech mohl mít na věc svůj názor a dokázal ho formulovat, když navíc Klokánek popsal její chování jako ‚povýšené‘,“ líčila.
Sama své svěřenkyni proto říká, že má počítat s tím, že o ní budou rozhodovat lidé, kteří jsou hloupější než ona. Tak to prý „u nás“ chodí.
A proč to tak „u nás“ chodí? Le Fay hledá vysvětlení ve „společnosti, reprezentované vymírajícím druhem heterosexuálního bílého muže“. Tento bílý heterosexuální muž, který nemá jinou zásluhu, než že se dokázal dobře narodit, se následně chová přezíravě k ženám i dětem. A podporují jej v tom „heterosexuální bílé ženy“, jejichž definičním znakem je, že poslouchají. „Nemít názor, nereptat a nevybočovat z řady,“ popsala jejich krédo.
Ve Švédsku jsou také bílé heterosexuální ženy, ale tam už prý takové chování není možné. „V zemi IKEY, ABBY, Volva, Astrid Lindgrenové a jiných roztomilých věcí to prostě chodí trochu jinak. Greta má sice Aspergerův syndrom, ale v hlavě to má naprosto v pořádku. Víc třeba než Andrej Babiš, který šel místo diskuse o klimatu raději s manželkou nakupovat další kožichy z mrtvých zvířat a kabelky z krokodýlů, protože k tématu nemá co říct. Vida, šestnáctiletá švédská dívka je chytřejší než český premiér,“ uvažuje dokumentaristka.
Rozsah sprostoty české společnosti prý Le Fay naplno poznala až ve chvíli, kdy její dvě dívky začaly chodit demonstrovat za klima. „Nemůžu ani otevřít Facebook nebo zprávy na internetu, aby se mi neudělalo špatně,“ zoufá si a vypisuje jména bílých mužů od Topolánka po Škromacha, kteří se sešikovali proti Gretě.
Europoslankyně Vrecionová si dokonce dovolila napsat, že zneužívání mladých dívek pro politické cíle je lumpárna, z čehož Le Fay vyvodila, že paní europoslankyně asi moc lidí s Aspergerovým syndromem v životě nepotkala, a proto ji poučila: „Kromě vysoké inteligence, kterou se děti s touto diagnózou často vyznačují už od útlého věku, je s nimi poměrně těžké pořízení. Můj kamarád Šimon uměl ve druhé třídě české prezidenty a panovníky pozpátku. Ve třetí už jsme zapáleně diskutovali o katolickém feminismu. Občas si to některá hostující celebrita při školní přednášce vzala osobně, když například ministru zahraničí ve čtvrté třídě vysvětloval, že má chybný názor na Palestinu. Jeden muž to psychicky nevydržel a zvolal: „A teď chlapečku budeš potichu, protože přednášející jsem já!“
Mezi bílými heterosexuálními muži v české politice Le Fay připustila výjimky, které „si zachovaly zdravý rozum“. Jmenovitě jsou to Ivan Bartoš, Miroslav Kalousek a Jaromír Štětina.
„Co s lidmi, kteří vyrostli v komunismu, učili se z komunistických knih a svůj stín nikdy nepřekročí, protože na rozdíl od naší Ari, Grety a milionů dalších je k přemýšlení nemotivuje vůbec nic,“ vyznala se režisérka narozená roku 1968 v Gottwaldově.
Místo přemýšlení se vysmívají dětem, ponižují mladé ženy a prohlašují hanlivé urážky na jejich odlišnost.
Jako vrchol svého článku se Le Fay vyznala, že „s takovými lidmi už mi pomalu dochází trpělivost“. Hodlá proti nim zaujmout aktivní postoj: „Přísahám, že příště, až si zase přečtu něco nechutného o Gretě, tak až jejich autory potkám osobně, nejspíš je proplesknu.“
Inspiraci hodlá hledat u osoby přezdívané Magor: „Jak říkal Magor: ‚Drž hubu a nic se ti nestane.‘ Plesk! Radil jsem ti dobře!“
Monika Le Fay:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
