Do DVTV přišel s Emmou Smetanou debatovat zpěvák, skladatel a herec Ondřej Brzobohatý, který pro Karla Gotta napsal písničku Testament. „Kým pro vás byl Karel Gott?“ zeptala se Smetana. „Karel Gott byl pro mě vzorem člověka, kým, jsem si vždycky říkal, že takhle by měl vypadat prezident nebo takový typ člověka by měl být někdo, kdo má být pro nás tím vzorem, ať už nějaký morálky nebo kariéry nebo toho čeho dosáhl, cílevědomosti, byl to obrovsky slušný člověk, měl jsem možnost se s ním osobně setkat, několikrát, vlastně ho znát, a dal mi spoustu hezkých inspirací v životě,“ odpověděl.
Po tom, co zjistil, že zemřel, se mu prý vybavila ne vzpomínka, ale celá jeho energie. Smetana pak citovala slova Gotta, když líčil vznik písně, kterou si u Brzobohatého objednal. „Řekl mi, že to ještě nenapsal, druhý den přišel s hotovou písní. S textem, který je takovou výpovědí. Já jsem mu řekl: ‚Ten text, to chce trochu vyzrát, povídat si o tom, neměl jsi ho pro tatínka?‘ a on mi řekl, přísahám, že ‚jsem ho napsal pro vás‘,“ a Smetana se zeptala, jak to tedy bylo. Brzobohatý odpověděl: „Je to přesný, já jsem dlouho čekal na nějakou inspiraci, když mi Karel intenzivně volal, že by chtěl právě píseň na jeho album s pomocí přátel ode mě, což mě šíleně potěšilo, to je opravdu čest napsat Karlovi Gottovi píseň, ale jakou? O čem má být? Co v ní má Karel zpívat, ten zpíval už o všem. Chtěl jsem, aby ta píseň nevyplňovala jenom to album, chtěl jsem, aby byla něčím výjimečná, hezká, aby se jemu líbila. Když mi zavolal těsně před tím, když už jsem měl ji mít, říkal: ‚Ondro, pořád nic nemáš,‘ ale já říkal ‚mám, přijdu zítra ráno k vám na Bertramku‘. To jsem to ještě neměl dopsaný, ale měl jsem rozepsanou právě píseň Testament, která mi tak nějak úplně vešla na povrch, pravda, částečně ze vzpomínek na tátu a jeho filosofii, kterou celý život měl, z té rvavosti životní, té houževnatosti. Toho Karla jsem si do toho tak trochu představoval a moc mi to k němu sedělo, a když jsem mu to druhý den zahrál a přišel k němu na tu Bertramku, tak tam jsem na to rozladěné piano hrál, drnčeli tam ti zlatí slavíci a ceny Týtý, tak se mu to velmi líbilo a je pravda, že jsme se bavili ještě chvilku o textu a ten text jsme ještě dolaďovali,“ vyprávěl Brzobohatý.
Fotogalerie: - Hřib s vozíkem
„Vzhledem k tomu, že se ne vždy člověk setkal s takovou pokorou, otevřeností a skromností v tom showbyznysu, tak mě často překvapoval právě tímto,“ odpověděl Brzobohatý na dotaz, zda ho někdy Karel Gott překvapil. „On byl velmi velkorysý člověk. Což i dával najevo, když jsme s Michalem Horáčkem a Petrem Hapkou připravovali album Tante cose da veder, kdy já jsem mu teprve hrál náznaky písně, jak si to představuje, jak by to mohlo být, a on skutečně říkal, že jo, že ho to baví, že se mu to líbí a že bude čekat na další progres naší písničky. Byl velmi pokorný v tom přijímání těch informací a vůbec v té komunikaci, v té práci samotné, že dokázal se přizpůsobit té situaci, která je, zároveň nikoho nepodezíral, že by třeba byl lenivý to dělat a tak, to na něm bylo něco, co mě právě několikrát překvapilo, že ne spousta lidí má takovou tu pokoru k tomu řemeslu,“ objasnil to, čím ho Gott překvapil.
Avšak nemyslí si, v návaznosti na další otázku Smetany, že ho znal důvěrně. Důvěrně ho podle něj znají pouze ti nejbližší lidi, co s ním byli v kontaktu dennodenně. „V životě bych si netroufl říct, že jsem ho znal důvěrně, ačkoliv jsem měl možnost s ním trávit několik hezkých chvil o samotě, kdy jsme se bavili o životě, o všech možných teoriích, které on miloval. Ať už to byli templáři nebo cokoliv jiného, bylo to zábavný, on byl neskutečně sečtělý člověk, zároveň rozuměl umění. Člověk se s ním mohl bavit o malířích, o jakémkoliv uměleckém tématu, které se vytáhlo na povrch, a zároveň zábavným. Znal dokonale italskou, francouzskou filmografii, byl neskutečně vzdělaný v mnoha odvětvích a směrech. Zároveň dokázal s tou vzdělaností pracovat tak, že byl velmi vtipný. Vždycky něco řekl, ale aby nepůsobil moc namyšleně, že něco ví, tak to něčím shodil, nějakým humorem,“ vzpomínal Brzobohatý.
„Jeho písně byly soundtrackem dětství i dospívání mnoha generací, tak jak moc jsou zapuštěné do srdcí dnešních teenagerů nebo dvacátníků?“ mířila na hudebního skladatele další otázka. „Já jsem s ním jednou vedl takový dlouhý telefonický rozhovor, když on měl obavu z toho, že jakákoliv nová píseň, kterou by on nazpíval, nebude mít takový dopad, ať už v rádiích nebo někde jinde. Já jsem ho tenkrát ubezpečoval, možná trochu chlácholil tím, že si myslím, že to není pravda. Jméno Karel Gott bude vždycky zárukou toho, že ty rádia tomu půjdou naproti, a on si tenkrát stěžoval, že už ani rádia nehrají jeho nové písně,“ načež odpověď přerušila Emma Smetana, zda to není vlastně jedno, a on odpověděl, že u Karla hrála stěžejní roli reakce publika. „Šíleně ho zajímalo, zda ta či ona píseň projde filtrem toho publika, jestli se bude publiku, kterému byl oddaný celý život, jestli se mu bude líbit. Až potom nastávala nějaká jeho vnitřní kritika, jestli se mu ta píseň líbí, nebo ne. Na druhou stranu, určitě by nezpíval píseň, která by se líbila jenom lidem a jemu osobně by se nelíbila,“ vysvětlil.
Na závěr přišla otázka na minulý režim, zda mu má za zlé podepsání anticharty. Brzobohatý nad tím dotazem nevěřícně kroutil hlavou.
„Ani náhodou, vůbec. Já navíc vím i od svého táty, že Karel Gott v minulém režimu byl člověk, který hrdinskými činy obrovsky pomáhal spoustě lidem na západ. On o tom nikdy nemluvil, on se tím nikdy nechlubil, on se obecně nikdy nechlubil, ale on skutečně řadě lidem, kteří měli problémy, viz Marta Kubišová, která měla problémy, on spoustě lidem pomohl, a nebýt toho, že byl minulým režimem víc než akceptován, tak by si to nemohl dovolit. Myslím si, že na jeho vnitřních miskách vah, to že mohl mít možnost těm lidem pomáhat, to bylo pro něho mnohem důležitější, než aby si hrál na hrdinu,“ zakončil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
