Psal půl století knihu o hrdinství Čechů a Rusů, nemohl najít vydavatele. Křest byl na ruské ambasádě

23.09.2013 11:10

Křest nové knihy, mapující jeden z nejsilnějších příběhů 2. světové války - hromadný útěk vězňů z rakouského koncentračního tábora Mauthausen a český podíl na něm - proběhl na půdě ruského zastupitelství v Praze. Text spisovatele Jaroslava Hojdara doplnily vzácné fotografie ze sbírky historika a známého hudebníka Jaroslava Čvančary.

Psal půl století knihu o hrdinství Čechů a Rusů, nemohl najít vydavatele. Křest byl na ruské ambasádě
Foto: Petr Blahuš
Popisek: Jaroslav Hojdar

„Ačkoliv kniha pojednává o už starších událostech, je i v dnešní době, hlavně pro mladé lidi, velmi důležitá a aktuální,“ řekl vedoucí zastupitelství Ruského střediska vědy a kultury - Rossotrudničevstva při ruské ambasádě v Praze Leonid Gamza. Podle něj totiž v dnešní Evropě sílí snahy neonacistů a revanšistů o přepsání dějin 2. světové války a zahlazení viny těch, kteří ji způsobili. „Doufám, že právě proto ukáže tato kniha i dnešní mladé české generaci spolupráci a vzájemnou pomoc mezi ruskými a českými lidmi, vojáky a civilisty, kteří je skrývali s nasazením života. Že ukáže oběti a hrdinství obou našich národů,“ dodal Gamza. Jeho slova odměnila řada přítomných hostů, mezi nimiž byli i českoslovenští váleční veteráni z bojů na východní frontě, dlouhým potleskem.

V souvislosti se slovy ruského diplomata o snaze přepsat dějiny Evropy, o což se snaží nemalá část německé, rakouské, ale i maďarské společnosti a jejích politiků, vyznívají slova autora knihy, jihočeského rodáka Jaroslava Hojdara, jako hořká obžaloba současné české společnosti. Pro svou knihu nemohl dlouho sehnat vydavatele.

„Knihu jsem začal psát skoro před půlstoletím. Dlouho trvalo shánění materiálů a pak události nejdříve po srpnu 1968 a pak paradoxně i po listopadu 1989 způsobily, že o tento neuvěřitelně silný příběh neměl nikdo zájem,“ podotkl Hojdar. Kniha nakonec vychází v nakladatelství Toužimský-Moravec.

Zázrak nebo síla lidské vůle

„Kniha popisuje na pozadí příběhu zajatce poručíka Alexandra Michejenkova okolnosti hromadného útěku asi sedmi stovek sovětských důstojníků, odsouzených Němci v rozporu s válečnými zákony k trestu smrti,“ řekl redakci ParlamentníchListů.cz badatel a historik Čvančara.

Michejenkova, sloužícího v brestské pevnosti, podle něj Němci zajali už v prvních hodinách války, protože jako důstojník měl svůj byt mimo pevnost ve městě a Němci Sovětský svaz přepadli nad ránem 22. června 1941. „Michejenko ale ze zajetí uprchl a dostal se až do jižních Čech, zde byl však v roce 1944 dopaden a odsouzen k trestu smrti. Proto byl odeslán do vyhlazovacího tábora Mauthausen na likvidační Blok XX,“ dodal Čvančara. Podle ruského novináře je svědectví o osudech ruských zajatců před i po útěku fascinující knihou o tom, co všechno dokáže v mezní situaci člověk. „Ukazuje, že hranice lidských možností jsou neuvěřitelně vysoké,“ řekl dobrou češtinou Kozykov.

Poručík Michejenkov se stal jedním z necelé desítky zajatců, kterým se zázrakem podařilo z Mauthausenu uprchnout poté, co 700 zajatců v noci na 2. února 1945 holýma rukama zaútočilo na kulometné věže a elektrické dráty kolem "bloku smrti" a kterým se i podařilo uniknout z následné štvanice. Tu na ně uspořádali pod cynickým krycím názvem Hon na zajíce esesáci i místní rakouští sedláci. Všichni ostatní zajatci byli dopadeni a buďto na místě zastřeleni, zaživa roztrháni psy, nebo odvlečeni do tábora, kde je Němci polili vodou a nechali stát na mraze tak dlouho, než zmrzli. Byl mezi nimi i vysoký důstojník a legendární hrdina SSSR, generálporučík Karbyšev.

Co se nepodařilo německým nacistům, málem dokázali sovětští bolševici

Michejenkovi se ale podařilo v závějích a mrazech prakticky bosému a jen v hadrech přejít Šumavu a dojít až na Táborsko, kde měl už z předchozího skrývání po svém prvním svém útěku mezi obětavými českými lidmi řadu známých. Zde se na samotě Jitra schovával u rodiny pana Švece, bývalého československého legionáře, až do konce války. Paradoxně i po jejím skončení však skončil ve vězení, kam ho za to, že se nechal zajmout, poslali jeho už tradičně paranoidní komunističtí krajané. Bolševický gulag vytrvalý antifašista Michejenko málem nepřežil. Teprve po Stalinově smrti byl omilostněn a dostal zpátky i svou hodnost a vyznamenání.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Petr Blahuš

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Školník vyhrožoval, že neodmaturujeme.“ Soudružka ho naučila koktat a počurávat se. Normalizace na periferii, kde Havel řekl památnou větu...

22:32 „Školník vyhrožoval, že neodmaturujeme.“ Soudružka ho naučila koktat a počurávat se. Normalizace na periferii, kde Havel řekl památnou větu...

REPORTÁŽ „Komunistická soudružka mě naučila koktat a počurávat se,“ vzpomínal bývalý kastelán na pře…