Jak Zubov také uvedl, manipulace s lidskými slabostmi je zvláštním rysem onoho odvěkého nepřítele lidského rodu. „Stejně tak se i Vladimir Putin, který rozdmychává nenávist a zlobu nejen vůči bratrskému ukrajinskému národu, ale i vůči celému světu, dopouští velkého zla, které – nebojím se říci – hubí duši nejen jeho samotného, nýbrž i celého ruského národa,“ zkonstatoval.
Zubov mimo jiné také tvoří ruskou historiografii, která dle něj trpí řadou nedostatků. „Historikové, kteří psali ještě před bolševickou revolucí, se v lepším případě dostali k počátku dvacátého století. A také těch, kteří působili v emigraci, bylo jen pár a na rozdíl od nás většina z nich už nestihla zachytit období pádu komunistického režimu. Vzhledem k obrovskému rozsahu látky jsem si také přál zapojit do našeho projektu větší počet historiků. A to se podařilo – nakonec nás bylo kolem pětačtyřiceti,“ uvedl k druhému dílu Dějin Ruska 20. století, na jehož tvorbě se autorsky podílela řada ruských historiků.
Celý rozhovor najdete ZDE.
Kniha se v Rusku setkala také s kritikou, a to především z důvodu interpretace událostí druhé světové války. „Ani můj výklad sovětské éry moc velké nadšení nevzbudil a stejně tak i ruští ‚vlastenci‘ (antikomunisté) se cítili dotčeni mým kritickým přístupem ke starému Rusku. Takže příliš spokojen nebyl nikdo, což není podle mého soudu zas tak špatný výsledek,“ řekl Zubov.
Kromě ruské historie či Vladimira Putina se Zubov vyjádřil také ke křesťanství. Podle něj je křesťanství možným „nástrojem“, jak naučit Rusy kritickému odstupu od sebe samých. „Určité prohloubení duchovního života našeho národa může tedy přispět k tomu, abychom hlouběji porozuměli i naší vlastní minulosti,“ nechal se slyšet Zubov.
„Každý, kdo žije opravdovým duchovním životem, dobře ví, že mnohem užitečnější než mluvit o hříších druhých, je mluvit o hříších vlastních. Samozřejmě víme, že lidé nejsou dokonalí. Avšak to není důvod hledět na všechny ostatní jako na ty a priori špatné. Správný duchovní postoj by měl být přesně opačný: druhé vidět vždy v lepším světle než sebe samého. Považovat sebe za toho lepšího je zpravidla známkou určité poruchy osobnosti,“ dodal s tím, že duchovní obroda může přijít z nitra každého z nás.
„Každý člověk je pak odpovědný i za svůj národ. Ale bude-li přesvědčen, že ho vždy někdo druhý povede po cestě spásy, ani jeho národu to moc neprospěje,“ uvedl historik, kterého po kritice anexe Krymu vyhodili z Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů a dostal zákaz přednášet. I přesto věří, že tím, co dělá, může i nadále přispět k nějaké změně.
„Ale jestli se u nás poměry někdy opravdu změní, to nezáleží ani tak na mně, jako spíš na volbě všech obyvatel Ruska – na všech těch milionech lidí. Budoucnost Ruska závisí na nich. Já se jim jen podle svých skromných možností snažím k té správné volbě, k volbě Boha, pomáhat. Tak už jen proto teď nemůžu Rusko opustit,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
