Zatímco v českém království se za první světové války alespoň něco vědělo o zahraničních aktivitách profesora T. G. Masaryka, na Slovensku ovládaném maďarskými úřady se o něm nevědělo prakticky nic. A když už přišla řeč na společný stát s Čechy, většina Slováků se k této otázce údajně stavěla negativně. Když se v roce 1917 začala situace měnit, Slováci stále doufali, že půjde o stát stále zakotvený v reformované monarchii. Když se ukázalo, že se nic takového nepodaří, Slováci si prý řekli, že se musejí pohnout dopředu. Už měli plné zuby maďarského tlaku a věřili, že po boku Čechů se budou mít lépe, budou se moct pohnout kupředu.
Mrva má však za to, že po boku Čechů se Slováci příliš neposunuli. „Zůstali jsme nesvéprávní, nesamostatní a do jisté míry jsme se stali českou kolonií. Státní aparát, který se vytvořil, byl z větší části český. Ještě v roce 1938 bylo v ústředních státních orgánech na ministerstvech, v prezidentské kanceláři, v soudních institucích zastoupení Slováků jen na úrovni 1,18 procenta. I ve státních orgánech na Slovensku či na železnici byli v menšině,“ popsal situaci Mrva.
Slováci doplatili na to, že pokud už měli nějakou vzdělanou vrstvu, mluvila většinou maďarsky. Tito lidé prý sice chtěli nabídnout své služby novému státu, v Praze o to nebyl zájem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
