Úvodní slovo v diskusi dostal ředitel Národního divadla Burian a snažil se popsat, kde vidí podstatu sporu. „To, co mě opravdu zajímá, je fakt, že Českou republiku navštívila osobnost, která nesmí bydlet v Číně, protože vyznává hodnoty, na kterých stojí i naše České republika...  A naši čtyři nejvyšší ústavní činitelé považovali za důležité vydat smířlivé prohlášení vůči Číně,“ podotkl ředitel Burian. V tom podle jeho názoru tkví jádro pudla.

Chtěl bych tam čestně jít, nebo nejít, říká Jan Kačer

Kačer byl v úvodu dost zaskočen, když se ho moderátor David Borek ptal na prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů vůči Číně. „Já nejsem připraven hovořit o svém vztahu k Číně, na to nejsem připraven. Já jsem předpokládal, že se mě budete ptát, zda se zúčastním ceremoniálu na Pražském hradě,“ zahájil.

Pak se však k otázce přece jen nějak vyjádřil. „Ze všech stran na mě doléhají přátelé a kamarádi s otázkou, která je podobná té vaší. Mně je osmdesát a musím vám říct, že posledních deset dní nejím a nespím. Musím vám říct, že jsem velmi zaujatý proti jakémukoli servilnímu chování vůči komukoliv. Na druhou stranu, když sleduji napadání představitelů našeho státu v našem tisku, a to se bohudík netýká televize, když my sami považujeme naše představitele za podvodníky, šašky a idioty, tak je mi to z duše protivné... Já si kladu otázku, abych ve svých 80 letech neudělal osudovou chybu, kterou bych si pak vyčítal,“ popsal své dilema Kačer.

„Já mám tři dcery. Jedna je soudkyně a ta říká: My jsme soudci, my jsme loajální, běž tam. Pak mám druhou dceru a ta má úžasného muže. Oni jsou zásadoví a říkají: My tam v žádném případě nepůjdeme. A pak mám třetí dceru, která říká: Táto, já bych se tam možná šla podívat. Já bych si to chtěl sám sobě zodpovědět. Nechtěl bych se hodit marod. Chtěl bych tam čestně jít, nebo nejít a vědět, že to má smysl,“ pokračoval Kačer.