V úvodu hovořil právě o Českém století a dílu o 17. listopadu 1989. Sám ho prý jako sedmnáctiletý prožil a setkal se s řadou tehdejších klíčových aktérů. Obtížné prý bylo zpracovat rok 1968 a rok 1992. Protože to je pořád relativně „hořlavý materiál“, čerstvá historie. Při dělení Československa prý šlo o „prachy“, to byl prý pohled Pavla Kosatíka, nešlo o národovectví, ale o to, aby peníze z privatizace na Slovensku skončily ve specifických rukách.

Režisér počítá s tím, že v budoucnu budou historici jeho dílo kriticky hodnotit. „Co by taky jinak dělali, je to jejich práce,“ podotkl. Poznamenal k tomu, že velcí politici jako Masaryk nebo Havel byli vlastně také velkými herci. Nejtragičtější roli prý hráli politici v roce 1968. „Byl to ohňostroj marnosti,“ poznamenal k tomuto roku. "Ale já díky té zkušenosti s Českým stoletím jsem na nás Čechy vlastně hrdý,“ řekl. „Doklepali jsme to do toho, že máme své myslitele, svůj jazyk, svou důstojnost,“ pokračoval.