V úvodu hovořil právě o Českém století a dílu o 17. listopadu 1989. Sám ho prý jako sedmnáctiletý prožil a setkal se s řadou tehdejších klíčových aktérů. Obtížné prý bylo zpracovat rok 1968 a rok 1992. Protože to je pořád relativně „hořlavý materiál“, čerstvá historie. Při dělení Československa prý šlo o „prachy“, to byl prý pohled Pavla Kosatíka, nešlo o národovectví, ale o to, aby peníze z privatizace na Slovensku skončily ve specifických rukách.
Režisér počítá s tím, že v budoucnu budou historici jeho dílo kriticky hodnotit. „Co by taky jinak dělali, je to jejich práce,“ podotkl. Poznamenal k tomu, že velcí politici jako Masaryk nebo Havel byli vlastně také velkými herci. Nejtragičtější roli prý hráli politici v roce 1968. „Byl to ohňostroj marnosti,“ poznamenal k tomuto roku. "Ale já díky té zkušenosti s Českým stoletím jsem na nás Čechy vlastně hrdý,“ řekl. „Doklepali jsme to do toho, že máme své myslitele, svůj jazyk, svou důstojnost,“ pokračoval.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp