Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD), předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání Klára Laurenčíková, předseda Asociace speciálních pedagogů PaedDr. Jiří Pilař, Marta Lešeňová z platformy Rodiče za inkluzi, bývalý školní inspektor a pedagog Jiří Blaška a Marta Pečeňová, matka syna s autismem a pan Rygor Zhydkov, jehož dcera navštěvuje soukromou školu, kde se platí školné. A jemu se integrace příliš nelíbí, má pro to své důvody. Tito lidé diskutovali ve čtvrtečním pořadu "Máte slovo" moderátorky Michaely Jílkové o zařazování handicapovaných dětí do běžných škol.
Někde to funguje, někde ne
Sněmovna v nedávné době schválila novelu školského zákona, která je vstřícnější k dětem se speciálními potřebami. "Já bych chtěl zdůraznit, že inkluze už probíhá a většina škol je na to připravena. Naším cílem je, aby se do hlavního proudu vzdělávání dostaly všechny děti, které na to mají," zdůraznil ministr hned na úvod. Má na mysli například děti na vozíku, ale k tomu bude také třeba zařídit bezbariérový přístup. I tak ale existují střední či těžká postižení, která vyžadují zvláštní přístup ve speciálních školách.
Bývalý školní inspektor Blaška upozornil, že nelze integrovat úplně každé dítě. Někde to funguje, ale někde ne. Znám třídu, kde je perfektně integrovaná vozíčkářka čtvrté třídy, ale pak zde máme třídy, kde máme až pět integrovaných žáků, a zkuste si jít do té třídy, aby se ten učitel stihl věnovat všem," shrnul svůj pohled pedagog.
Pan Zhydkov si postěžoval, že třídu, kterou navštěvuje jeho dcera, navštěvuje i integrovaná žákyně, která ale narušuje svým chování průběh vyučování. Tato žákyně prý dokonce udeřila jeho dceru pravítkem. Ve vysílání zvyšoval hlas i kvůli tomu, že škála různých handicapů je velmi rozsáhlá a pokud se budou školy soustředit na to, aby zvládly integrovat další a další děti, tak na to jednak budou chybět peníze a jednak je otázka, jestli pak budou mít tyto školy vůbec čas normálně učit.
Od jednoho z diváků ve studiu ale zazněla poznámka, že úder pravítkem připomíná šikanu, kterou je třeba zkrátka postihovat. Laurenčíková připomněla, že některé poruchy chování vedou k činům, za něž ten žák tak úplně nemůže, ale k tomu by pak měl být ve třídě asistent, který by pomohl situaci řešit.
Podívejte se, jak to vypadalo při jednom z minulých pořádů Máte slovo.
Fotogalerie: - Máte slovo
Peníze, peníze, peníze
V tu chvíli do debaty vstoupila paní Pečeňová, která si postěžovala, že kraje posílají jen část peněz na asistenty a zbytek hradí škola. Může se navíc stát, že v jednom kraji asistenta dítě dostane a ve druhém ne. "A tady je třeba říci, pokud chceme širokou inkluzi, bude to stát miliardy," zareagoval obratem Chládek. A v tu chvíli se ozval Pilař, jenž poukázal na zásadní problém, kraje nemají dost peněz.
A když už toho asistenta dítě dostane, pak by podle paní Pečeňové měla rodina pomoci s výběrem asistenta. "Tady ředitelé říkají, že nemají speciální pedagogy, ale ono to není o speciálních pedagozích. Můj syn chodí do třetího ročníku gymnázia, kde není jediný speciální pedagog a vše zvládá," prozradila maminka.
Hostem ve studiu byl také jeden z členů známé skupiny The Tap Tap, pan Angelovič, který má za to, že se řada dětí obejde i bez speciálního pedagoga. "Myslím si, že nic nenahradí fungování v běžné škole. Každému je dobré dát možnost a kdo to nezvládne, existují tu u nás speciální školy, ale nic nenahradí tu socializaci," zdůraznil handicapovaný pan Angelovič, toho času student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Hosté ve studiu se ale shodli na tom, že je třeba prohloubit přístupy v inkluzivním vzdělávání i u "běžných" učitelů. Chládek ovšem poznamenal, že Česko je na tom v tomto směru dost dobře. "Podpora je o tom, abychom podpořili i nadané žáky, zkrátka všechny."
Inkluze naopak
Podle Blaška by stálo za to provádět i inkluzi naopak. V Česku dlouhá léta funguje například Jedličkův ústav a možná by stálo za to, aby se některé zdravé děti dostaly do těchto tříd. Podle ministra Chládka je i pro zdravé děti dobré, aby věděly, že v naší společnosti žijí i postižené děti. "Ale jsou tu dva nebezpečné extrémy, před kterými bych varoval: Jeden je pokus integrovat úplně všechny a druhý nebezpečný extrém je separovat třeba i děti na vozíčku, které by jinak mohly navštěvovat běžné školy.
Specifická situace panuje například u neslyšících, kde je problém třeba v tom, že ne každý učitel umí znakovou řeč. Právě pro ně mohou být vhodné školy pro děti se speciálními potřebami, ale Chládek ve studiu ujišťoval, že školy budou moci požádat o překládajícího do znakového jazyka.
V závěru došlo i na téma začleňování romských dětí do běžných tříd, které jsou umísťovány do škol, kde Romové převládají, případně končí v praktických - dříve zvláštních školách - a pak z nich jsou třeba malíři pokojů, ačkoli by mohli chodit možná i na vysoké školy, kdyby dostali šanci. Podle ministra Chládka to pomůže změnit povinné zápisy dětí do povinných předškolních ročníků mateřské školy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
