Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD), předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání Klára Laurenčíková, předseda Asociace speciálních pedagogů PaedDr. Jiří Pilař, Marta Lešeňová z platformy Rodiče za inkluzi, bývalý školní inspektor a pedagog Jiří Blaška a Marta Pečeňová, matka syna s autismem a pan Rygor Zhydkov, jehož dcera navštěvuje soukromou školu, kde se platí školné. A jemu se integrace příliš nelíbí, má pro to své důvody. Tito lidé diskutovali ve čtvrtečním pořadu "Máte slovo" moderátorky Michaely Jílkové o zařazování handicapovaných dětí do běžných škol.

Někde to funguje, někde ne

Sněmovna v nedávné době schválila novelu školského zákona, která je vstřícnější k dětem se speciálními potřebami. "Já bych chtěl zdůraznit, že inkluze už probíhá a většina škol je na to připravena. Naším cílem je, aby se do hlavního proudu vzdělávání dostaly všechny děti, které na to mají," zdůraznil ministr hned na úvod. Má na mysli například děti na vozíku, ale k tomu bude také třeba zařídit bezbariérový přístup. I tak ale existují střední či těžká postižení, která vyžadují zvláštní přístup ve speciálních školách.

Bývalý školní inspektor Blaška upozornil, že nelze integrovat úplně každé dítě. Někde to funguje, ale někde ne. Znám třídu, kde je perfektně integrovaná vozíčkářka čtvrté třídy, ale pak zde máme třídy, kde máme až pět integrovaných žáků, a zkuste si jít do té třídy, aby se ten učitel stihl věnovat všem," shrnul svůj pohled pedagog.

Pan Zhydkov si postěžoval, že třídu, kterou navštěvuje jeho dcera, navštěvuje i integrovaná žákyně, která ale narušuje svým chování průběh vyučování. Tato žákyně prý dokonce udeřila jeho dceru pravítkem. Ve vysílání zvyšoval hlas i kvůli tomu, že škála různých handicapů je velmi rozsáhlá a pokud se budou školy soustředit na to, aby zvládly integrovat další a další děti, tak na to jednak budou chybět peníze a jednak je otázka, jestli pak budou mít tyto školy vůbec čas normálně učit.

Od jednoho z diváků ve studiu ale zazněla poznámka, že úder pravítkem připomíná šikanu, kterou je třeba zkrátka postihovat. Laurenčíková připomněla, že některé poruchy chování vedou k činům, za něž ten žák tak úplně nemůže, ale k tomu by pak měl být ve třídě asistent, který by pomohl situaci řešit.