Ve dnech nedávných jsme se po delší době opět stali nechtěnými oběťmi především veřejnoprávní glorifikace československé rodačky Madeleine Albrightové. Lidé s otevřeným hledím, sledující i její dřívější počínání v americké administrativě, si po zhlédnutí, přečtení či poslechu několika rozhovorů s touto madam snad museli dát rychlého panáka. A ne jednoho.

Hned na úvod bych ale chtěl pochválit týdeník Reflex, kterýžto podle mého zjištění jako jediný z velkých mediálních domů zmínil roli Albrightové v mezinárodním zabíjení. Sice jen trochu, ale aspoň něco. Ovšem v míře servility redaktorů České televize a Českého rozhlasu k bývalé americké ministryni zahraničí jsem si vzpomněl na hlášku z populárního seriálu Okresní přebor. Cituji: „Ale Jirka přece do prdele trenérovi neleze, ten už z ní totiž vůbec nevylejzá.“

Veřejnoprávní média předvedla k Albrightové jen servilnost

Vše odstartoval Ian Willoughby, novinář původem z Irska, od roku 1993 žijící a pracující v České republice. Je redaktorem Českého rozhlasu 7 - Rádio Praha. Po několika dnech se k němu v prime timu Radiožurnálu přidal zahraniční reportér rozhlasu Jan Kaliba a aktuální kampaň nakonec ukončil Martin Řezníček z České televize. Červenou nití všech tří rozhovorů byla absolutní nekonfliktnost, stále stejné otázky a tudíž i stále stejné odpovědi. Velmi únavné, vágní, rozplizlé, stereotypní.

Abych byl konkrétní. Jan Kaliba dostával na své otázky odpovědi typu: „Trump nerozumí, co je právo, může dělat věci, které jsou nad právem, nebo pod právem, nemá respekt pro média. Média jsou hrozně důležitá v demokracii, pravda přijde, když lidé mohou číst všelijaké věci, můžou poslouchat rádio či televizi, slyšet o věcech, se kterými nesouhlasí. On to nedělá, on říká, že všechno je fake news, říká stejné věci, co Putin. Nerespektuje americkou ústavu, identifikuje se s jednou grupou a ostatní nemají práva.“ Nebo: „Amerika musí mít důležitou roli, aby ten svět vlastně pracoval pořádně, abychom opravdu měli mír, abychom mohli pracovat dohromady a pomáhat si. V první světové válce se lidé vraždili, druhá světová válka ještě víc toho, EU a NATO přišly do existence, aby se takové věci neděly. Musíme dávat pozor, abychom nespadli do těch nejhorších věcí, které se staly ve 20. století.“

Novináři coby pokrytečtí otroci posvátné liberální demokracie

Člověk by čekal, že redaktor na výše zmíněná klišé bude reagovat například dotazem, jak si paní Albrightová ten mír v rukách USA a NATO vlastně představuje. Když ona sama přímo asistovala u bombardování civilistů v Jugoslávii, vytvoření narkostátu Kosovo a následné privatizace tamní telekomunikační firmy za miliony dolarů do vlastní kapsy. K tomu ještě schvalovala statisíce dětských obětí po první válce v Íráku. Nebo jak může mít prezident Trump respekt k médiím, která na vás od rána do večera bez důkazů a faktů lijí kýble špíny, anžto slouží zájmům vašich oponentů, jako je ona sama? Ani náhodou. Následuje dotaz „na tělo“, jak důležité budou v USA nadcházející volby... Uff.