Pondělí pro tentokrát v deníku vynechám, i když rozhodně bylo záživné – schůzky v poslanecké kanceláři se totiž nesly v duchu komunální spolupráce. Ale říkám si, že jakožto poslankyně zvolená za Olomouc a informující každý týden o svém zázemí v kraji, pak zbytečně ochuzuji všechny čtenáře z jiných regionů, které úplně tak nemusí zajímat, co se děje právě u nás na Hané…

A v úterý zase nanovo, začínáme tam, kde jsme minulý týden skončili. Vidíme se tedy opět ve sněmovně a pro tentokráte pokračujeme ve schůzi z minulého týdne, potažmo debatujeme první čtení rozpočtu na rok 2026. Řeknu vám upřímně, hlasovat pro rozpočet s takovým schodkem není tedy nic příjemného, ne, pokud jste ve sněmovně za Motoristy – stranu ekonomicky spíše pravicovou, která si klade za cíl nastartovat trend v otáčení rozpočtu přesně opačný. A tak doufám, že to je opravdu jen „dojezd“ vlády předchozí, jak říká kolega Pikora: „Ten rozpočet jede na Stanjurově podvozku,“ tedy vychází z nastavení zděděného z éry bývalého ministra financí Zbyňka Stanjury.

Sama ekonomice příliš neholduji, ač si o ní ráda čtu. Finanční gramotnosti jsem se naučila až vlastním podnikáním, a při tom podnikání prvním přišel taky krach. To mě ale naučilo nejvíc a těm dalším podnikáním se už dařilo, přesto s čísly pracuji nerada, jsem spíše kreativní typ. O to víc na dané téma poslouchám odborníky, experty. Vlastimil Tlustý udělil v polemice na Primě sic paní Schillerové za rozpočet ne zrovna pozitivní známku, ovšem Stanjura dostal známku horší, podle něj i ostatních ekonomů si máme počkat 9 a více měsíců, abychom mohli hodnotit, zdali byl tento vládní krok tím správným. Podaří se nastartovat ekonomiku v České republice? Zařízneme nevýhodné investice a přidáme do ekonomického mixu takové, které se nám vyplatí? Za to se budu zase 28. 3. modlit na tzv. Modlitbě za národ. Mohli byste se přidat, dámy a pánové. Jestli něco naše republika potřebuje, pak zázraky!