Jakub Janda, známý aktivista z think tanku „Evropské hodnoty“, na webu Neovlivni.cz prezentuje instrukce, které pro své zaměstnance a spolupracovníky vypracovalo německé ministerstvo zahraničí. Mají vyvracet mýty, které šíří Rusko o Ukrajině. „Ruské tvrzení – naše odpovědi“ zní název dokumentu.
Například na tvrzení „v Kyjevě jsou u moci fašisté“ má spolupracovník spolkového ministerstva zahraničí odpovědět: „Na protestech na Majdanu se zúčastnili protestní skupiny, z nichž někteří byli ultrapravicového smýšlení. Nicméně tato skupina byla mezi protestujícími zastoupena pouze v malém počtu.“
Pokud stoupenec Moskvy tvrdí, že Krym byl vždy ruský, má se reagovat, že minulost poloostrova je neobyčejně složitá a plná zvratů. Následuje kompexní výklad rozebírající osídlení Krymu již od stěhování národů, přičemž ruské impérium jej anektovalo až v roce 1783. „Ale rozhodující je, že: Po rozpadu SSSR v roce 1991 zůstal Krym částí nezávislé Ukrajiny, jejíž územní nedotknutelnost přislíbilo v rámci Budapešťského memoranda z roku 1994 i Rusko,“ končí výklad.
Na argument, že Západ používá dvojí metr pro Kosovo a Krym, se má odpovědět: „Situace v Kosovu v letech 1999–2008 není se situací na Krymu v roce 2014 srovnatelná jak z právního, tak ani z politického hlediska.“ Vyhlášení nezávislosti Kosova prý následovalo po téměř deseti letech neúspěšných snah o nalezení řešení, ne po intervenci zvenčí.
Pokud se tvrdí, že etničtí Rusové jsou na Ukrajině utlačováni, a proto požádali Rusko o ochranu, má se připomenout, že nezávislí mezinárodní pozorovatelé žádné ohrožení nepotvrdili. Podle platného jazykového zákona mohou být jazyky všech menšin užívány v kultuře, školství i veřejně.
Na státoprávní argumentaci, že odštěpení legitimizuje právo národů na sebeurčení, projevené v referendu, je prý třeba namítnout: „Ať právo národa na sebeurčení zahrnuje i právo na odštěpení, zůstává podobně spornou otázkou jako ta, co je to ‚národ‘. Na tom ale v tomto případě nezáleží, protože ruská intervence, která byla v rozporu s mezinárodním právem, v každém případě způsobila, že i odštěpení Krymu nebylo v souladu s mezinárodním právem.“
A kdyby někdo tvrdil, že Západ od pádu SSSR praktikoval systematickou politiku oslabování Ruska, má mu být namítnuto, že „Evropská unie a NATO měly velmi silný zájem na tom, aby bylo Rusko silný partner, který by na základě společných principů přispíval k bezpečnosti evropského mírového pořádku“. I NATO se prý snažilo s Ruskem vycházet.
Tvrzení, že NATO se snaží o přijetí Ukrajiny a Rusko to oprávněně vnímá jako hrozbu své bezpečnosti, má být zpochybněno: „Ukrajina může svobodně volit, zda a do které aliance chce patřit. Již od roku 1997 má NATO s Ukrajinou mimořádné partnerství pod záštitou Komise NATO-Ukrajina.“
A na závěr, pokud by někdo tvrdil, že EU a její partneři se snaží přivést Rusko na kolena, zní odpověď: „Sankce samozřejmě sloužily na vyvinutí ekonomického tlaku na Rusko, ale nebyly samoúčelné. Cílem sankcí bylo mnohem víc, přivést Rusko k větší ochotě vyjednávání při hledání politického řešení ukrajinské krize.“ Vše je navíc v souladu s mezinárodním právem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
