Naposledy britský The Telegraph, jehož článek převzaly české Novinky, předpovídá Rusku velké ekonomické problémy, nedostatek financí a chudobu v rámci návratu k sovětské autarkii. Západní ratingové agentury a někteří kritici politiky Kremlu věští zkrátka dnešnímu Rusku něco jako osud Sovětského svazu.
Ruská krize a její příčiny
Problémy ruské ekonomiky jsou realitou a v Rusku se o nich mluví poměrně obšírně a často. Pokud si shrneme její obecné základní problémy, patří k nim závislost na exportu surovin (hlavně ale ropa), technologická závislost (s čestnými výjimkami), slabý domácí segment spotřebního zboží a potravinové výroby (nesoběstačnost) a konečně v posledních letech i nedostatek kapitálu a samozřejmě specifika administrativního a podnikatelského prostředí.
Co je ale nutné si na prvním místě uvědomit, je to, že západní sankce ani ukrajinská krize a syrská kampaň nejsou příčinami hospodářské krize. Ta má delší vývoj. Tak například podle Centra pro makroekonomické analýzy a krátkodobé plánování v Moskvě je současná krize výsledkem politiky řešení krize z roku 2008 a 2009, kdy vláda urychlila růst mezd, a tím zvedla spotřebu. Tyto kroky v důsledku vedly k devalvačním tlakům na ekonomiku, nárůstu nákladů na práci a přesunu bankovních úvěrů z korporativní do spotřebitelské sféry. A nakonec také k propadu investic. To všechno je zhruba od května 2014 spojeno s prudkým pádem cen ropy, jejíž prodej plnil asi polovinu ruského rozpočtu.
Rozpočtová politika na rok 2016
Podle informací, které jsou k dispozici, má být rozpočet na rok 2016 deficitní a v podstatě stojí na politice škrtů a sešněrování finančně-kreditní politiky země. Jde o konzervativní strategii, která se snaží udržet deficit ne výše než 3 % HDP a dále manévrovat v oblasti sociálních výdajů a dalších výdajů státu.
Rozpočet nepočítá s nárůstem cen ropy v nejbližší době a spoléhá se na cenu 50 dolarů za barel. Jeho deficit (plánovaných 2,18 bilionu rublů) mají financovat rezervy uložené v Kudrinově Rezervním fondu a Fondu národního blahobytu, příjmy privatizace, prodeje cenných papírů a z dalších zdrojů. Faktem je, že v dané situaci jsou ceny ropy, popřípadě plynu zásadním číslem, které bude určovat další vývoj ruské ekonomiky. Pokud by padly pod 30 dolarů, bude to znamenat nový tlak na ruský rozpočet.
Co se týče jednotlivých položek, rozpočet udělal největší škrty ve sféře bytové politiky, dále v oblastech vzdělávání, zdravotnictví, médií a kultury. Navrhovány jsou také škrty v položce národní obrany, a naopak mírné navýšení se dá sledovat u osnovy putinské politiky – v oblasti sociální politiky. Nicméně ani tady nejsou věci nejrůžovější, protože vláda přistoupí jen ke 4% indexování penzí namísto čísla, které by bylo adekvátní, asi 12% inflaci. Stát také přistoupí k zamrazení důchodových úspor na rok 2016 v hodnotě asi 342 miliardy rublů a podle všeho neporostou ani mzdy státních zaměstnanců.
Na konci roku 2014 uskutečnila Centrální banka Ruska pod vedením guvernérky Elviry Nabiullina odvážný manévr, když devalvovala ruský rubl a udržela celou situaci v hospodářství včetně inflace pod kontrolou. Zároveň regulátor spolu s vládou činí rekapitalizaci bankovního systému. Takto devalvovaný rubl umožnil větší zisky z prodeje ropy, která sice zlevnila, ale její cena je fixována na dolar. Nabiullina za tento manévr získala letošní prestižní cenu časopisu Euromoney.
Nicméně cena za devalvovaný rubl, který centrální regulátor nechává volně plavat, se platí v oblasti spotřeby (vzhledem k tomu, že většina spotřebního zboží i jídla se do Ruska dováží ze zahraničí) a vůbec vnitřního trhu (včetně vnitřní poptávky) a také ve sféře investic a jejich plánování. Na druhou stranu levnější rubl mohl stimulovat export, a tím i domácí produkci. Bohužel reálná čísla to zatím nevykazují (podobně jako na sousední Ukrajině).
Rozpočtové manévry
Jaký je ale zhruba manévrovací prostor ruské vlády na rok 2016 ohledně hledání domácích zdrojů pro státní finance? Realitou se totiž zdá podle přiznání ruské vlády, že Rusko do roku 2018 nebude schopné mít vyrovnaný rozpočet. Sektorové sankce a celkové postavení Ruska, které má také psychologickou a s imagí svázanou podstatu, neumožňuje ruským firmám přístup k levným půjčkám v zahraničí.
V Rusku se nyní diskutuje možnost dodatečně zdanit olejářské korporace, a tím dodat nové finanční zdroje do rozpočtu. Olejářské firmy profitovaly z vývoje na konci roku 2014, který přinesla devalvace rublu. Daň je ale velice nepopulární a brání se jí právě mocná olejářskosilovická frakce kolem Igora Sečina (šéf Rosněfti). Putin kromě toho sliboval, že daně pro byznys zůstanou neměnné – a že byznys bude mít v době ekonomické krize státem zaručenou daňovou stabilitu.
Další možností je přistoupit k reformě penzijního systému, která by výrazněji posunula hranici věku odchodu do důchodu a umožnila by ušetřit asi až 1,3 bilionu rublů. 4% index na rok 2016 v kontrastu s inflací je dalším šetřícím mechanismem, který jde ale na bedra obyvatel Ruska. A to v situaci, kdy po 17 letech došlo k reálnému poklesu příjmů v kontextu zdražování služeb i potravin.
Zatížení daněmi je možné zvednout tam, kde se týká fyzických osob. Tady Putinovo Rusko šlo cestou relativně nízkého zdanění – rovná daň z příjmů je 13 %. Takové číslo dává prostor k dalšímu manévrování, které ale nemůže být dramaticky vysoké.
Čtvrtou možností je pak spolehnout se na emisní politiku Centrální banky a nalít do ekonomiky nové peníze. To by ale vedlo k další devalvaci a v důsledcích k tomu, že by se reálné příjmy občanů Ruska zkrátily asi o 20 až 30 %. Z hlediska putinské stability je to další riskantní krok.
Na rok 2016 ruský rozpočet počítá s použitím „rozpočtového polštáře“ v podobě financování z Rezervního fondu, který vznikl v roce 2008 právě na horší časy. V září bylo oficiálně v Rezervním fondu 70,69 miliardy dolarů (4,69 bilionu rublů), ale ministr financí Siluanov řekl, že na rok 2015 se počítá s využitím 56,1 % objemu fondu. Na rok 2016 se slibuje umírněné využití rezerv. Podle názoru expertizy Vysoké školy ekonomické v Moskvě by byl fond v roce 2016 plně vyčerpán za předpokladu, že by státní rozpočet nezískal žádné příjmy z privatizace, prodeje cenných papírů a zahraničních půjček. Jestli se vyplní předpoklady vlády ohledně komerčního dofinancování deficitů, potom by mezi roky 2015 až 2017 bylo využito 67 % fondu.
Rusko na dně?
Obecnější makroekonomické ukazatele ruského hospodářství zatím nejsou tragické. Podle názoru ministerstva pro hospodářský rozvoj krize ve smyslu propadu HDP v Rusku skončila a ekonomika dosáhla dna. Problém je, jak to vypadá jinde. V tom, že Rusko zatím nemůže očekávat výraznější růst HDP a celé ekonomiky. Odhady na rok 2016 jsou různé. Ministerstvo mluví o 0,7% nárůstu pro příští rok. Ratingová agentura Standard & Poor svůj odhad stanovila na 0,3 % a centrální banka zůstává stále nejméně optimistická a pro rok 2016 prognózuje 1% pokles HDP.
Zdá se tak, že Rusko stojí na rozcestí – krize zřejmě podle odhadů nebude dále pokračovat dalším poklesem HDP, ale růst ekonomiky je zatím s velkým otazníkem. Podle názorů některých ekonomů se výraznější růst nedá očekávat a scénář ve tvaru V, jaký Rusko zažilo po prudkém propadu v roce 2009 (pokles HDP skoro o 7,8 a následně asi 4,5% růst v roce 2010), se opakovat nebude. Více pravděpodobný je podle nich vývoj ve tvaru L – to je konec pádu, ale žádný růst. Přitom faktem je, že hospodářství nezažívá růst od roku 2012 a stagnace není dlouhodobě dobrá zpráva.
Problém investic
Západem oceněná guvernérka centrální banky v posledním rozhovoru pro Bloomberg řekla, že hlavním problémem pro Rusko není cena ropy. Podle ní se finanční trh Ruska i rozpočet adaptují na novou cenu ropy, stejně jako se k ní adaptuje ekonomika. Nabiullinaová také uvedla, že existuje alternativní model růstu v podmínkách nízkých cen ropy, i když jej nijak nepopsala. Jako problém ale vidí otázku reforem, které by vedly ke zlepšení investičního klimatu a přílivu investic do ruské ekonomiky. V otázce reforem se mimochodem shoduje s bývalým ministrem financí Alexejem Kudrinem, který nyní ekonomickou politiku vlády kritizuje. Faktem je, že propad investic do ekonomiky pokračuje nepřetržitě od roku 2012 a vede samozřejmě k dekapitalizaci. V současných podmínkách země investice potřebuje a stát očividně nemůže být jediným jejich zdrojem, i když součástí protikrizové politiky vlády jsou některé velké investiční projekty.
V této oblasti se zářijová čísla ukázala pro Rusko poprvé za dlouhou dobu nadějně, i když samotné ruské úřady přílišný optimismus brzdí. Podle odhadů už zmíněného Centra pro makroekonomickou analýzu a krátkodobé plánování se v září objevil nárůst investic za III. kvartál v objemu kolem 1,3 % za měsíc – nicméně ve srovnání s rokem 2014 je to ve stejné době propad o 20 %. Tahouny investičního zboží jsou podle centra dovoz aut, strojů a v menší míře místní produkce.
Krach Ruska aneb neodbytná síla dějin, které překvapily
Zkrachuje Putinovo Rusko? Skutečností je, že s předpovídáním vývoje v Rusku nebo v Sovětském svazu to bylo na Západě vždycky poněkud horší. Celá západní sovětologie v 80. letech i přes poměrně bohaté dotace, které do ní nalévaly západní vlády v rámci vědeckého a strategického poznávání „říše Zla“, nedokázala odhadnout, že se Sovětský svaz a sovětský blok rozpadnou. V 90. letech zase západní ekonomové naordinovali Rusku šokovou terapii, aby je její důsledky totálně překvapily a Rusko dovedly na pokraj nevídané hospodářské a sociální propasti. Dnes naopak žijeme pod dojmem krachu či dokonce rozpadu, který někteří vidí v analogii s dějinami za každým rohem a často i bez ohledu na nové kontexty, vztahy a závislosti, které vytvořila globalizace. Zkušenost tak radí uměřenosti, opatrnosti a nepodceňování faktoru překvapení. Nakonec kdyby to bylo s naším uměním předvídat budoucnost lepší, lidstvo by na tom bylo dnes asi dost jinak.
Psali jsme:
autor: Veronika Sušová-Salminen
