Schwarzenberg vzpomínal na Stránského jako na muže, který mu vždy dokázal zvednout náladu. Byl to také muž s hlubokým vztahem k této zemi, protože scénárista a skaut patřil ke starým rodům této země. Nejenže měl slavné předky, ale sám toho také hodně zažil. A před tím, co zažil z rukou komunistických mocipánů, opakovaně varoval.

„Já bych měl jednu prosbu na všechny přítomné. Zažili jsme tady krásný obřad, krásnou hudbu a několik krásných proslovů. Ale to, čeho já se nejvíc obávám, je, že se vrátíme domů, řekneme: ‚Bylo to krásné rozloučení s Jiřím Stránským, byla to velká hudba a byl to krásný obřad‘. A tím to zhasne. Já bych vás prosil o jedno,“ apeloval Schwarzenberg na své spoluobčany, o chvilku později zesílil hlas a zvolal do ticha chrámu: „Berte odkaz Jiřího Stránského vážně! On celý život bojoval za svobodu, za právo a důstojnost naší země a našeho národa. Za to bojoval do posledních dní. Berte jeho odkaz vážně,“ žádal všechny Karel Schwarzenberg.