„Tyto volby potvrdily, že ODS zůstává nejsilnější pravicovou stranou, je to začátek cesty k úspěchům a k volebnímu vítězství," řekl předseda strany k výsledku senátních voleb. Občanští demokraté ale neuhájili jediného kandidáta v Praze, která bývala dříve jejich tradiční baštou. Sdílíte i přesto optimismus předsedy? Co podle vás znamená výsledek pro budoucnost strany?
Výsledky především komunálních voleb jsou určitě signálem, že ODS na naší politické scéně nekončí, což by si jistě mnozí přáli. Naopak se ukazuje, že pro část společnosti je politika ODS přes všechny chyby v minulosti stále nejpřijatelnější variantou přístupu k řízení státu na všech úrovních, především proto, že poskytuje aktivním lidem nejvíce svobody pro jejich rozhodování. Je jen otázkou času, kdy si to uvědomí také ti, již uvěřili slibům a politickým projektům, které buď uskutečnit nelze, nebo je lze uskutečnit omezením svobody jedince. Ty signály již lze vnímat. Věřím proto spolu s naším předsedou, že ODS ještě zdaleka neřekla v politice poslední slovo, budeme-li všichni tvrdě pracovat a více než dosud naslouchat problémům našich potenciálních voličů.
Vy sama jste do třetice obhajovala mandát v Přezleticích, kde ale volby s jasnou převahou, téměř 50 procent hlasů, vyhrálo občanské sdružení Přezleťáci. Byl pro vás výsledek velkým zklamáním?
Nikdo není spokojen s prohrou. Já nejsem v politice žádným nováčkem a dobře vím, že každý, kdo jde do voleb, musí být připraven i na prohru. Samozřejmě, že mě výsledek voleb v Přezleticích nepotěšil.
Jak byste nyní hodnotila jednání o budoucí koalici? A je ODS ochotna v obci vítězné hnutí podpořit nebo vidíte vaše místo spíše v opozici?
Žádné jednání o koalici v Přezleticích neprobíhají a vzhledem ke způsobu kampaně, kterou sdružení „Přezleťáci“ vedlo, ani žádná jednání neočekávám. ODS bude v tomto volebním období v Přezleticích pracovat v opozici.
Psali jsme:
Budete úřad předávat s čistým štítem? A co bude z vašeho pohledu největším problémem, s nímž se bude muset váš nástupce vypořádat?
Za posledních osm let, kdy jsem pracovala ve funkci starostky, jsme v Přezleticích vykonali mnoho práce. Vybudovali jsme vodovod, kanalizaci, zmodernizovali elektrické vedení, veřejné osvětlení, postavili jsme školku pro 50 dětí a nově vybudovali mnoho místních komunikací včetně odvodnění. Vypracovali jsme nový územní plán, výrazně zlepšili dopravní obslužnost a mnoho dalšího. Z funkce rozhodně odcházím s čistým štítem a s pocitem dobře odvedené práce.
Vzhledem k tomu, že můj nástupce bude někdo z uskupení Přezleťáků, kteří svou kampaň postavili pouze na kritice, vůbec netuším, jaké mají s naší obcí plány. Proto nedokáži odhadnout problémy, které bude muset budoucí starosta řešit.
Od roku 2010 jste také senátorkou. Jestliže srovnáte obě funkce, která je podle vás náročnější, pokud se to tak dá říci?
Každá z těch funkcí je náročná jiným způsobem. Zatímco v obci je třeba znát do detailu místní situaci a obhajovat některá, třeba i nepopulární, ale pro obec správná rozhodnutí tváří v tvář konkrétním lidem, s nimiž se navíc potkáváte každý den na ulici nebo v úřadě, práce v Senátu je pro většinu veřejnosti neviditelná, ale dopady špatných nebo správných rozhodnutí pociťuje celá společnost. Práce v Senátu tak vyžaduje mnohem více obecných znalostí a především schopnost vnímat souvislosti problémů v širším kontextu.
V Senátu působíte jako místopředsedkyně výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Co vnímáte jako největší problém, který je třeba vyřešit? A jaké se podle vás nabízí řešení?
Za průřezový největší problém považuji značnou byrokracii, která zdražuje, zpomaluje nebo dokonce znemožňuje celou řadu žádoucích podnikatelských, ale i společenských aktivit. S tím souvisí zcela nevyhovující podoba zákona o veřejných zakázkách, která je odrazem naivních představ různých nevládních organizací o potírání korupce prostřednictvím přísnějších a přísnějších pravidel. Dalším problémem je unifikace pravidel pro všechny občany nebo podnikatele bez ohledu na profesní, regionální nebo rezortní specifika. Jedním z mnoha příkladů je záměr Ministerstva životního prostředí vytvořit jednotný zákon o národních parcích, ačkoli každý leží v jiném území, má jinou historii a jiné přírodní podmínky, a na tomto příkladu je vidět, jak se do politiky, například ve vztahu k životnímu prostředí, promítají principy, které lze téměř nazvat „poručíme větru, dešti číslo 2“. Velkou hrozbu také vidím v pokračující koncentraci moci v centrech, což je zase odrazem tezí, že stát lze řídit jako firmu, z jednoho centra. Řešení samozřejmě nejsou jednoduchá a nepřijdou hned. Každopádně je nutná celková revize zákonů s cílem snížit byrokracii všude tam, kde to po nás nevyžaduje EU, decentralizovat moc všeho druhu co nejblíže k těm, jichž se příslušná rozhodnutí přímo týkají, a respektovat, především při schvalování různých státních podpor a dotací, specifika spojená s dotačními či investičními záměry.
Psali jsme:
Brzy oslavíme pětadvacáté výročí sametové revoluce. Jste spokojena s polistopadovým vývojem, nebo jste si to představovala jinak?
Spíše bych měla říci, že jsem donedávna byla spokojena. V poslední době jsem zneklidněna tím, že se k moci dostávají lidé myšlenkově spjatí s bývalým režimem. To se mi jako nejdůstojnější oslava 25. výročí listopadové revoluce nezdá nejšťastnější. Jsem příznivcem střídání levice a pravice, nejsem příznivcem hnutí, která říkají, že se tu posledních 25 let dělalo vše špatně, sází jen na lidskou závist a snaží se vykreslit porevoluční vývoj jako dobu zmaru. Opak je pravdou, posledních 25 let bylo nejlepším období našich dějin, a za tím si stojím.
Koho byste označila jako největší porevoluční osobnost?
Václavy – Havla a Klause. Přestože jsou jejich názory absolutně odlišné, oba toho pro naši zemi mnoho vykonali. Vážím si jich obou.
Co považujete dnes v české politice za největší hrozbu, která by mohla narušit demokratický vývoj?
Plíživou, navíc často za pomoci líbivých a dobře znějících myšlenek, ztrátu svobody. Mnozí z nás si toho nevšímají, i proto, že mnohým vyhovuje, když někdo rozhoduje za ně. Pokud ale omezíme nebo téměř znemožníme individuální rozhodování těch, kteří se ještě schopni rozhodovat jsou, stane se společnost snadno manipulovatelnou masou, což je stav, který lze velmi snadno zneužít a také již v naší zemi v minulosti zneužit byl.
S tím souvisí i koncentrace moci v rukou několika málo lidí, kteří zároveň ovlivňují politickou, mediální a ekonomickou moc. Nechci být zbytečně negativistická, ale přijde mi absolutně neuvěřitelné, že ministrem financí je člověk, který zároveň patří k velkopodnikatelům, jehož firmy čerpají různorodé dotace a obchodují se státem a zároveň si ke svému politickému krytí koupil dva důležité deníky, celoplošné rádio aj. Tato koncentrace moci mi přijde v tuto chvíli nezdravá a nevím, kam se bude situace dále vyvíjet. Jak mohou psát novináři svobodně, když mají psát o někom, kdo jim zároveň dává výplatu? Jak má trh fungovat, když ho svými zásahy může ve prospěch svých společností ovlivňovat ministr financí? Jak mohou konkurovat jiné politické subjekty, když jejich přímý politický konkurent ovládá velkou část mediálního trhu?
Psali jsme:
_635499904107539698.JPG&id=36788)
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
