Šichtařová ve svém textu zmiňuje amerického behaviorálního vědce John B. Calhouna, který prováděl své experimenty právě na myších. Zabýval se studiem hustoty obyvatelstva a jeho vlivu na chování lidí. „Z toho, co v 60. a 70. letech minulého století zjistil, mrazí. Podle všeho příliš dokonalý život zabíjí,“ poznamenala Šichtařová.

Uvádí, že vědec zavřel zvířata do klece, kde jim poskytl vše. „Zpočátku šlo všechno dobře. Jen co myši pochopily, že se ocitly v Edenu, začaly se oddávat sexuálním radovánkám a množit se a množit. Jenomže pak to vzalo podivný obrat. Z ničeho nic se myši začaly množit méně. Starší přestaly být v podmínkách hojnosti ochotné obětovat trochu svého pohodlí mladým, a mladí zase byli nezocelení jakoukoliv nepohodou, takže chování okolí je doslova psychicky zlomilo,“ popisovala pokus Šichtařová s tím, že místo toho, aby se mladá generace snažila zapadnout do prostředí, stala se z nich podivná individua. 

„Žili jakoby odtržení od reality, neuměli se o sebe postarat, zato se uměli dokonale postarat o svůj vzhled. Čeho jim přebývalo na tělesném vzhledu, toho se jim ale nedostávalo na IQ. Samci přestávali bojovat o území, chránit samice a dokonce se i pářit. Byli pro celou myší kolonii vlastně... k ničemu. Zbytečné existence,“ poznamenala Šichtařová, že pak myši začaly umírat bez zjevné příčiny.