„Dnes svou promluvu začnu bez pozdravů. Takovéto projevy prezidenti nepronášejí často. Ale dnes bych jej chtěl říct,“ spustil Zelenskyj.

Rozhodl se promluvit o tom, v jakém stavu ukrajinští vojáci našli Buču i jiná města, ze kterých se buď stáhli ruští okupanti, nebo z nich byli vytlačeni.

„Stovky lidí byly zabity. Mučeny. Popraveny. Civilisté. Na ulicích ležela těla. Celé oblasti jsou zaminované. Miny byly umístěny i pod mrtvými lidmi. Všude jsou patrné následky po rabování. Do naší země dorazilo koncentrované zlo. Vrazi, mučitelé, násilníci, zloději, kteří sami sebe nazývají vojáky a kteří by si po tom, co napáchali, zasloužili jen smrt,“ nebral si ukrajinský prezident servítky.

„Přál bych matce každého ruského vojáka, aby spatřila těla ubitých lidí v Buči, v Irpinu i v Hostomelu. Co ti lidé udělali? Proč byli zabiti? Čeho se dopustil muž, který jen jel na svém kole po ulici? Proč byli obyčejní lidé umučeni k smrti? Proč byly ženy uškrceny poté, co jim byly vytrženy náušnice z uší? Jak mohly být ženy znásilňovány a zabity před očima svých dětí? Proč byla jejich těla znesvěcována i po smrti? Proč byla lidská těla drcena vahou tanků? Co města jako Buča udělala vašemu Rusku?“ zeptal se Zelenskyj matek ruských vojáků.

„Ruské matky, i pokud jste doma vychovaly zloděje, jak se z nich navíc stali i řezníci? Musely jste tušit, co se skrývá ve vašich dětech. Vždyť to nešlo přehlédnout."