Humanitární organizace funguje už čtvrt století a snaží se dělat svět lepší, pomáhat lidem, kteří to potřebují. První zkušenosti Pánek a jeho kolegové nabírali ve válce v Jugoslávii, kde Člověk v tísni působil v podstatě přímo ve válečné zóně. Naučil se tam, jak rychle se místa, kam dříve jezdili Češi na dovolenou, mohou změnit v peklo. Naučil se ovšem také, že Češi dokážou být solidární.
„Lidé u nás jsou ochotni pomáhat a solidarizovat se, když jsou přesvědčeni, že to je potřeba,“ uvedl Pánek. Ukázal to už rok 1991, kdy Člověk v tísni vyhlásil sbírku SOS Sarajevo a Čechoslováci mezi sebou tehdy vybrali 30 milionů korun. Podobné to bylo i v jiných sbírkách. Když se vezme v potaz kupní sílu občanů ČR a počet lidí žijících na našem území, tak lze říci, že umíme být velmi solidární.
„Obyvatelé České republiky jsou nejsolidárnější z V4. Ta poslední sbírka byla SOS Nepál a v České republice se podařilo vybrat 40 milionů. Dodnes tam působíme, teď už ovšem za peníze velkých donorů – britské vlády a podobně,“ prozradil host.
Právě kvůli těmto zkušenostem Pánek věří, že by Češi pomohli i dnešním uprchlíkům. Má to jen jeden háček.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
