Humanitární organizace funguje už čtvrt století a snaží se dělat svět lepší, pomáhat lidem, kteří to potřebují. První zkušenosti Pánek a jeho kolegové nabírali ve válce v Jugoslávii, kde Člověk v tísni působil v podstatě přímo ve válečné zóně. Naučil se tam, jak rychle se místa, kam dříve jezdili Češi na dovolenou, mohou změnit v peklo. Naučil se ovšem také, že Češi dokážou být solidární.
„Lidé u nás jsou ochotni pomáhat a solidarizovat se, když jsou přesvědčeni, že to je potřeba,“ uvedl Pánek. Ukázal to už rok 1991, kdy Člověk v tísni vyhlásil sbírku SOS Sarajevo a Čechoslováci mezi sebou tehdy vybrali 30 milionů korun. Podobné to bylo i v jiných sbírkách. Když se vezme v potaz kupní sílu občanů ČR a počet lidí žijících na našem území, tak lze říci, že umíme být velmi solidární.
„Obyvatelé České republiky jsou nejsolidárnější z V4. Ta poslední sbírka byla SOS Nepál a v České republice se podařilo vybrat 40 milionů. Dodnes tam působíme, teď už ovšem za peníze velkých donorů – britské vlády a podobně,“ prozradil host.
Právě kvůli těmto zkušenostem Pánek věří, že by Češi pomohli i dnešním uprchlíkům. Má to jen jeden háček.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
